Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 5. 1992, sp. zn. 4 To 39/92, ECLI:CZ:NS:1992:4.TO.39.1992.1
Datum: 29.05.1992 Sp. zn.: 4 To 39/92 Nejvyšší soud ČR
K problematice předmětu dokazování a rozsahu dokazování v přípravném řízení.
Zásadu in dubio pro reo nemůže prokurátor aplikovat tak, že v přípravném řízení neprovede část důkazů významných pro zjištění skutečností rozhodných z hlediska zákonných znaků trestného činu a že skutečnosti, k jejichž objasnění měly směřovat neprovedené důkazy, neuplatní v podané obžalobě. Takový postup je v rozporu se zásadou, že orgány činné v trestním řízení mají povinnost zjišťovat skutečný stav věci (§ 2 odst. 5 tr.ř.) a nemůže být odůvodněn ani zřetelem na rychlost řízení.