Rok 1997

Nález Ústavního soudu České republiky - (Nález III. senátu z 20. 2. 1997, III ÚS 253/96)

V ustanovení § 82 odst. 1 o.s.ř. není stanoveno, u kterého soudu má být žaloba podána. Proto k zahájení občanského soudního řízen í (které má za následek i stavem běhu promlčecích lhůt) dochází dnem podání žaloby i u místně a věcně nepříslušného soudu, a to i když takový soud byl jen žalobcem požádán o "doručení žaloby" místně nebo včetně příslušnému soudu.

Obviněnému má být doručen do vlastních rukou opis trestního příkazu. Protože faxová kopie nemá takový charakter, nenastávají jejím doručením účinky spojené s vyhlášením odsuzujícího rozsudku, a to ani v případě, že je obviněnému předána dožádaným soudem a obviněný její přijetí svým podpisem potvrdí.

Jestliže obviněný předá do zastavárny věci, jež tvoří součást vybavení pokoje, který si od vlastníka věcí pronajal k běžnému užívání, naplňuje znaky trestného činu zpronevěry podle § 248 tr. zák., dosahuje-li hodnota věcí výše částky představující škodu nikoli nepatrnou, bez ohledu na to, zda měl záměr a možnost věci získat zpět a vrátit.

Při posuzování věcné správnosti dovoláním napadeného pravomocného rozsudku odvolacího soudu nemůže dovolací soud přihlížet ke změnám v hmotněprávní úpravě, které nastaly po rozhodnutí odvolacího soudu. Protiprávní zvýhodnění nabyvatele ( § 8 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb.) nelze bez dalšího spatřovat pouze v tom, že nabyl věc za cenu nižší než odpovídající ceně podle cenového předpisu, která je cenou maximální.

Při posuzování znaků trestného činu podílnictví se vychází z trestnosti činu hlavního pachatele z hlediska zákona účinného v době rozhodování. To znamená, že pokud vzhledem ke změně trestního zákona by nebylo možné s ohledem na zásadu § 16 odst. 1 tr. zák. považovat jednání hlavního pachatele za trestný čin, nelze ani jednání obviněného, který se na takovém činu podílel způsobem popsaným v § 251 odst. 1 tr. zák., považovat za trestný čin této skutkové podstaty, a to ani v případě, že hlavní pachatel byl již před změnou zákona odsouzen.

Jestliže pronajímatel neuvede ve výpovědi nájmu lhůtu, kdy má nájem skončit, a to ani v návrhu na přivolení soudu k výpovědi, popřípadě uvede lhůtu kratší, než stanoví § 710 odst. 3 o.z. (ve větě před středníkem), jde o výpověď neplatnou. Soud tu nemůže nahrazovat chybějící nebo neplatný úkon svým rozhodnutím.