Rok 1995

K naplnění subjektivní stránky trestného činu podílnictví podle § 251 tr. zák. je třeba, aby pachatel znal všechny skutkové okolnosti rozhodné pro závěr, že čin spáchaný jinou osobou, kterým byla věc uvedená v tomto ustanovení získána, je trestným činem. Jde-li o trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák., nestačí pachatelova vědomost o tom, že se jiná osoba zmocnila cizí věci. Musí vědět a být alespoň srozuměn s tím, že, tímto činem mohla být způsobena škoda, kterou lze posoudit jako škodu nikoli nepatrnou.

Předpokladem odškodnění v oblasti důchodového zabezpečení podle ustanovení § 25 odst. 1 a 7 zákona č. 119/1990 Sb. je to, že poškozený byl zcela nebo zčásti zproštěn obžaloby, nebo že byl odsuzující rozsudek zčásti zrušen. Míru účasti odsouzeného na rehabilitaci stanoví soud v trestním řízení soudním. Soudu, který přezkoumává rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení podle ustanovení § 244 a násl. o. s. ř. , nenáleží posouzení otázky stanovení přiměřeného trestu za trestný čin nepodléhající rehabilitaci podle zákona č. 119/1990 Sb., a to ani jako posouzení předběžné otázky.

Závažnou vadou přípravného řízení odůvodňující vrácení věci státnímu zástupci k došetření po předběžném projednání obžaloby podle § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř. je porušení práva obviněného na obhajobu ( § 2 odst. 13 tr. ř.) spočívající v tom, že vyšetřovatel neupozornil obhájce obviněného na možnost prostudovat vyšetřovací spis a učinit návrh na doplněni vyšetřování ( § 166 odst. 1 tr. ř.).

Jde-li v soudním řízení o přezkoumání rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení o požadavek navrhovatele, aby mu byla uznána další doba zaměstnání II. pracovní kategorie v rozmezí celkového trvání odpracované doby (např. od roku 1931), je nesprávné hodnotit jako nadbytečnou potřebu zjišťování charakteru navrhovatelova zaměstnání v době předválečné a v době krátce po skončení války. Byla-li v předchozím rozhodnutí soudu řešena jen otázka, zda určitou dobu výkonu práce u navrhovatele (např. z období 1935 až 1945) lze pokládat za dobu zaměstnání v pracovním poměru (který zakládal účast na nemocenském pojištění), nebyla tím ještě vyřešena otázka započtení této doby jako zaměstnání II. pracovní kategorie.

Je-li třeba vyšetřit duševní stav svědka ( § 118 tr. ř.), postačí zásadně přibrání jednoho znalce - psychiatra.

Nárok na invalidní zaopatřovací požitky podle ustanovení zákona č. 164/1946 Sb. nebyl podmíněn existencí invalidity, nýbrž ztrátou nebo snížením výdělečné schopnosti. Poživatel invalidních zaopatřovacích požitků splňoval podmínky pro zařazení do I. skupiny účastníků odboje, byl-li mu tento důchod před 1.1.1957 přiznán pro ztrátu výdělečné schopnosti aspoň o 65 %, takže od 1.1.1957 se tyto invalidní zaopatřovací požitky považují za invalidní důchod za dalšího předpokladu, že invalidita vznikla uvedeným kvalifikovaným způsobem a trvala, byť i jen v rozsahu částečné invalidity, až do vzniku nároku na důchod.

Trest vyhoštění z území České republiky ( § 57 tr. zák.) je možno uložit pachateli, který je v době rozhodování soudu občanem Slovenské republiky, i když v době spáchání trestného činu byl československým občanem, kterému by takový trest nemohl být uložen.