Rok 1992

Škodu spočívající v tom, že poškozený vynaložil vyšší náklady na vypůjčení osobního automobilu ve srovnání s náklady, jež by jinak vynaložil na provoz svého automobilu, který nemohl použít v důsledku poškození, je třeba považovat za skutečnou škodu, kterou je škůdce povinen nahradit v rozsahu nutně a účelně vynaložených nákladů. Příčinná souvislost je dána tehdy, jestliže škodná událost skutečně způsobila škodu, o jejíž náhradu jde. Příčinnou souvislost nelze zaměňovat za souvislost časovou.

Skutečnost, že v minulosti byla délka trestu odnětí svobody zkrácena agraciačním ustanovením amnestie prezidenta republiky, je pro stanovení přiměřeného trestu podle § 2 odst. 2 zák. č. 119/1990 Sb. irelevantní, neboť se dotýká pouze výkonu trestu a jeho skutečné délky, zatímco postup podle § 2 odst. 2 cit. zák. určuje podíl z dříve uloženého trestu za trestné činy rehabilitací ze zákona nedotčené.

V případě nezjištění osoby, jež je odpovědná za škodu způsobenou provozem motorového vozidla, pojišťovna nevstupuje namísto neznámého škůdce do odpovědnostního vztahu mezi poškozeným a neznámým škůdcem. Je tu vyhláškami o zákonném pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla založeno specifické právo poškozeného vůči pojišťovně na výplatu plnění ze zákonného pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla, jakého by se poškozenému dostalo, kdyby byl škůdce znám toto oprávnění poškozeného nemá povahu práva na náhradu škody. Osoba odpovědná za škodu způsobenou provozem motorového vozidla není zjištěna, jestliže není známo, které vozidlo škodu způsobilo (nikoli tedy je-li skutkově sporné, kdo toto vozidlo řídil).

Rehabilitácia podla § 20 zák. č. 119/1990 Zb. je možná aj vtedy, ak sa rozhodnutie vyhlásené v pôvodnom konaní zrušilo v prieskumnom konaní podla zák. č. 82/1968 Zb.

Postup pri hodnotení telesných poškodení v úrazovom poistení podla druhej vety bodu 12 Zásad pre hodnotenie (prílohy k vyhláške č. 49/1964 Zb., t.j. hodnotenie jednotlivých následkov telesného poškodenia ako celok, prichádzal do úvahy len vtedy, ak by išlo o následky na tom istom úde, orgáne alebo jeho časti. Ak sa však poškodenie trebárs následné prejavilo na iných údoch (orgánoch), nie je rozhodujúce, že pôvodne priame poškodenie sa týkalo iba riadiaceho telesného orgánu (napr.poškodenie miechy ako riadiaceho orgánu v centrálnej nervovej sústave). Pozri však teraz vyhlášku č. 364/1991 Zb., platnou v Slovenskej republike v Českej republike platí vyhláška č. 49/1964 Zb. v znení vyhlášok č. 55/1979 Zb. a č. 337/1991 Zb.

Uplatnění beneficia cohaesionis podle § 14 odst. 2 zákona o soudní rehabilitaci č. 119/1990 Sb. není závislé na tom, zda trestný čin spoluodsouzeného je či není výslovně uveden v § 4 cit. zákona. Uplatnění tohoto ustanovení je však procesně vázáno souvislostí s rozhodnutím v přezkumném řízení podle § 14 odst. 1 zákona o soudní rehabilitaci a nelze se ho účinně dovolávat po pravomocném skončení takového řízení.

Součást věci není způsobilým předmětem občanskoprávního vztahu, pokud není zákonem jinak. Součást věci sdílí to, co se po právní stránce týká věci hlavní. Tak tomu je i tehdy, jestliže se v důsledku faktického spojení stala součástí věci hlavní taková věc, která byla věcí samostatnou.