Rok 1988

Doplňková odměna, poskytovaná členům výrobních družstev ve smyslu článku 14 Vzorových stanov výrobního družstva /1/ , je plněním poskytovaným v rámci majetkových vztahů člena družstva k výrobnímu družstvu; nejde proto o odměnu za práci podle mzdových předpisů. Nevztahují se tedy na doplňkovou odměnu ustanovení § 111 až § 133 zák. práce, týkající se mzdy, a tedy ani ustanovení § 122 odst. 1 zák. práce upravující srážky ze mzdy.

Opomenutí je jen tehdy postaveno na roveň konání (§ 89 odst. 2 tr. zák.), jestliže někdo nevykonal to, co bylo jeho právní povinností. Nestačí porušení povinnosti vyplývající pouze z morálních pravidel, např. z pravidel socialistického soužití. Pravidla socialistického soužití mají z hlediska § 89 odst. 2 tr. zák. význam, jen pokud se jich právní řád dovolává. Mohou obsah povinnosti blíže konkretizovat, ale sama ji nemohou založit, jestliže obsahují povinnost pouze morální. Jesliže ve skutku není obsaženo jednání ve smyslu trestního práva, tj. konání nebo opomenutí, odpadají další úvahy, zda mezi trestně irelevantním jednáním pachatele a následkem je přičinná souvislost a zda je dáno zavinění.

O zavinění z nevědomé nedbalosti podle § 5 písm. b) tr. zák. jde jen tehdy, jestliže povinnost a možnost předvídat porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem jsou dány současně. Nedostatek jedné z těchto složek znamená, že čin je nezaviněný.

Při výpočtu poměrné části stabilizačního příspěvku poskytnutého pracovníkovi podle dohody s organizací, kterou má vrátit při nesplnění svého závazku setrvat u organizace po sjednanou dobu, je třeba nejprve zjisti částku připadající na jeden měsíc z dohodnutého příspěvku, tu pak násobí počtem měsíců skutečného trvání pracovního poměru v rámci závazku a výsledek odečíst od poskytnutého příspěvku.

O dalších poznatcích z využívání ustanovení § 65 a § 66 o. s. ř. o upozornění organizacím (orgánům) na nedostatky v jejich činnosti, které byly zjištěny soudem /1/

K otázce jednoty skutku. Jde-li o více způsobených následků významných z hlediska trestního práva hmotného, jde o jeden skutek tehdy, jestliže všechny následky byly způsobeny alespoň zčásti jedním jednáním, rovněž významným z hlediska trestního práva hmotného. U přečinu příživnictví podle § 1O zák. č. 150/1969 Sb. a u přečinu proti pracovní kázni podle § 8 písm. c) zák. č. 150/1969 Sb. spáchaného soustavnmým vynecháváním pracovních směn bez závažného důvodu nejsou ani následky ani jednání ani zčásti totožné, a proto nemohou být spáchány jedním skutkem, ale jde vždy o skutky dva.

Soud podle § 344 odst. 2 tr. ř. nařídí výkon náhradního trestu odnětí svobody nebo jeho poměrné části, jesliže odsouzený nezaplatí uložený peněžitý trest nebo jeho část a jedná zejména tak, že se zbavuje majetku, ne něhož by peněžitý trest mohl být zaplacen nebo na který by mohl být veden výkon rozhodnutí k úhradě tohoto trestu, nebo takový majetek ukrývá či jinak zašantročuje (nebo tak jednají jiné osoby z podnětu odsouzeného), anebo záměrně bez závažného důvodu jedná tak, aby takového majetku nenabýval (zejména nepracuje nebo mění zaměstnání), anebo se chystá odjet z republiky ať již natrvalo nebo na delší dobu, takže by peněžitý trest nemohl být zaplacen, ač odsouzený prostředky k jeho zaplacení má.