Rok 1968

K otázke vplyvu skončenia pracovného pomeru na povinnosť vrátiť náborový príspevok.

Jediným rozhodujícím znakem pro rozlišení mezi tr. činem poškozování spotřebitele (§ 121 tr. zák.) a proviněním proti zájmům soc. hosp. (§ 17 písm. b) zák. č. 38/1961 Sb.) je rozsah, v němž pachatel spotřebitele poškozuje. Za poškozování spotřebitelů ve větším rozsahu ve smyslu § 121 odst. 1 tr. zák. se považuje poškozování v částce výrazněji převyšující 500,- Kčs. Nedosahuje-li poškozování této výše, jde o provinění proti zájmům soc. hosp. podle § 17 písm. b) zák. č. 38/1961 Sb. Zásada uvedená v § 16 odst. 1 věta druhá a v § 18 odst. 1 věta druhá zák. č. 38/1961 Sb., že jednání nelze stíhat jako provinění, dopustí-li se provinilý občan činu proti majetku opětovně nebo je-li jeho čin z jiných důvodů zvlášť zavržitelný, se nevztahuje na ust. § 17 písm. b) zák. č. 38/1961 Sb. I opětovné nebo z jiných důvodů zvlášť zavržitelné poškozování spotřebitelů v menším rozsahu nutno posoudit jako provinění proti zájmům soc. hosp.(§ 17 písm. b) zák. č. 38/1961 Sb.).

Pre pracovníkov, ktorí sú v JRD v pracovnom pomere (čl. 16 ods. 2 a 3 Vzorových stanov), platia všeobecné predpisy o zániku pracovného pomeru (porov. § 3 ods. 2 a 3 zák. práce), teda i ustanovenie § 59 zák. práce o predchádzajúcom súhlase odborového orgánu. Súhlas tu dáva miestna organizácia ROH odborového orgánu pracovníkov polnohospodárstva, lesného a vodného hospodárstva, resp. jej miestny výbor (porov. bod 3 uznesenia IV. všeodborového zjazdu). Záver krajského súdu, že súhlas podla § 59 ods. 1 zák. práce by mohol byť udelený vyšším odborovým orgánom, nemá v zákone oporu, pokial nejde o prípad § 59 ods. 3 zák. práce, kedy vyšší odborový orgán rozhoduje potom, keď závodný výbor odmietol súhlas k rozviazaniu pracovného pomeru. Tam, kde nie je ani takýto miestny výbor, neprichádza do úvahy žiadny iný orgán ROH. V takomto prípade teda náležitosť predchádzajúceho súhlasu orgánu ROH odpadá.

I. K naplnění subjektivní stránky trestného činu ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. nestačí, že pachatel jednal úmyslně, nýbrž musí být prokázáno, že jeho úmysl směřoval ke způsobení následku uvedeného v tomto ustanovení, tj. ke způsobení ublížení na zdraví.

Ustanovení § 58 odst. 2 zák. práce není donucujícím ustanovením. 

Jestliže se účastníci v písemné pracovní smlouvě dohodli o tom, že "oznámení o zrušení pracovního poměru" bude doručeno druhé straně nejpozději tři dny přede dnem, kdy má pracovní poměr skončit, došlo tím ke sjednání konkrétní podmínky pro účinné zrušení pracovního poměru ve zkušební době ve smyslu ustanovení § 241 zák. práce.

K naplneniu zákonných znakov trestného činu nedovoleného podnikania podla § 118 ods. 1 tr. zák. sa vyžaduje nielen aby páchatel vykonával súkromnú výrobnú alebo inú zárobkovú činnosť vo väčšom rozsahu, ale i vedomie páchatela o neoprávnenosti takéhoto podnikania.

Základním předpokladem nařízení výkonu rozhodnutí vyklizením je existence rozhodnutí, které povinnému ukládá povinnost k vyklizení (§ 251 o. s. ř.); nestačí pouhé rozhodnutí o přidělení prostor, v němž není výslovně stanovena i povinnost dosavadního uživatele k jejich vyklizení. Samotné rozhodnutí o přidělení zakládá nejvýše právo a povinnost k uzavření dohody o odevzdání a převzetí (§ 154, 197, 392, 493 o. z.).