Rok 1964

Výrok o vine vedúceho predajne trestným činom podla § 137 tr. zák. musí sa opierať o zistenie všetkých potrebných skutočnostiach, z ktorých sa dá spolahlivo vyvodiť, že manko bolo vedúcim predajne spôsobené buď porušením takých povinností uložených podla zákona, ktoré vzhladom na konkrétne okolnosti prípadu možno označiť ako povinnosti dôležité, alebo že manko bolo spôsobené konaním svedčiacim o nezodpovednom postoji k majetku, ktorý je v socialistickom vlastníctve.

Ustanovení § 6, 7 zák. č. 150/1961 Sb. je nutno vykládat v souvislosti s ustanovením trestního zákona o zákazu činnosti.

Omezování osobní svobody vykonané fyzickým útokem obviněného vůči poškozené může být posouzeno jako příprava k trestnému činu znásilnění podle § 7 odst. 1, § 241 odst. 1 tr. zák. nebo pokus téhož trestného činu podle § 8 odst. 1 tr. zák., jestliže obviněný slovními výroky nebo i jinak dostatečně projevil svůj konečný záměr dosáhnout soulože i proti vůli poškozené.

Ak mala žalobkyňa v čase smrti svojho manžela nárok na vdovský dôchodok, má nárok na jednorázové odškodnenie aj keď nárok na tento dôchodok po uplynutí jedného roku zanikol.

O odkázanosti na výživu ve smyslu § 10 odst. 4 zák. č. 150/1961 Sb. jde též, jestliže zajištění slušné výživy oprávněné osobě bylo závislé na plnění zesnulého; rozsah odkázanosti se řídí částkou, kterou by zemřelý měl této osobě poskytovat se zřetelem na ostatní osoby, které mají vůči ní vyživovací povinnost.

Samostatný peněžitý trest lze uložit podle § 53 odst. 1 tr. zák. jen tehdy, pokud to trestní sazba dovoluje, jestliže soud s ohledem na povahu spáchaného trestného činu a možnosti nápravy pachatele dojde k závěru, že uložení jiného trestu k dosažení účelu trestu není třeba. Rozhodnutí o uložení peněžitého trestu ve smyslu ustanovení § 53 odst. 1 tr. zák. nelze odůvodnit jinými hledisky nebo úvahami, které se neopírají o znění zákona a přesahují rámec zákonných podmínek v citovaném ustanovení uvedených.

Za trvání manželství užívají oba manželé společné věci v bezpodílovém spoluvlastnictví (§ 144 zák. č. 40/1964 Sb.). Je-li předmětem tohoto spoluvlastnictví osobní vůz, nemůže se jeden z manželů domáhat na druhém manželovi vydání dokladů k vozu a tak vyloučit druhého manžela z možnosti společného užívání vozu.