Rok 1957 / Ročník IX

Nastanou-li právním úkonem spoluvlastníka takové změny ve vlastnictví, že by všechny nemovitosti zapsané v jedné vložce nepatřily týmž spoluvlastníkům, je nutné odepsání parcely takto dotčené a zápis její do nové vložky, a to i bez souhlasu ostatních spoluvlastníků.

Pachatel trestného činu anebo osoba, jež se dopustila účastenství na trestném činu, nedopouští se trestného činu křivé výpovědi (§ 161 tr. zák.), jestliže - i po poučení o právu odepřít výpověď - vypovídá jako svědek nepravdu ve snaze zatajit svůj trestný čin.

Také pachatel nebo účastník trestného činu, který navádí dalšího spolupachatele nebo účastníka, aby vypověděl nepravdu, i když bude slyšen jako svědek, nedopouští se návodu ke křivé výpovědi (§ 7 odst. 1, § 161 tr. zák.).

Nedbalostí, jakou má na mysli ustanovení § 2 odst. 2 věta druhá zák. č. 63/1951 Sb., o odpovědnosti za škody způsobené dopravními prostředky, je jen nedbalost spočívající v porušení nějakého obecně platného předpisu nebo alespoň v jednání či opomenutí, které podle obecných zkušeností v automobilovém provozu by bylo třeba pokládat za nedbalé a se kterým by bylo zmocnění se auta třetí osobou v příčinné souvislosti.

Pojem „takový trestný čin“ v § 245 odst. 2 písm. c) tr. zák. znamená kterýkoli trestný čin rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví uvedený v § 245 odst. 1 tr. zák. Není tedy podmínkou použití vyšší trestní sazby podle § 245 odst. 2 tr. zák., aby byl pachatel dříve (v posledních pěti letech) odsouzen pro trestný čin uvedený pod toutéž písmenou § 245 odst. 1 tr. zák. jako trestný čin rozkrádání, o němž se právě rozhoduje.

Spoluzavinil-li ten, kdo pečoval o osoby odkázané na něho výživou, svoji smrt, nelze při posuzování rozsahu nároku těchto osob proti škůdci podle § 356 obč. zák. použít ustanovení § 340 obč. zák., nýbrž ustanovení § 348 obč. zák.

Skutečnost, že obviněný byl podle ustanovení zákona o právu rodinném povinen platit výživné pro své dítě, ještě sama o sobě nestačí pro závěr o jeho zavinění s hlediska trestného činu zanedbání povinné výživy podle § 210 odst. 1 tr. zák.

V případě poskytování a přijímání mzdy nad výši dodatečně schválenou příslušným správním orgánem podle § 2 odst. 1, 2 zák. č. 244/1948 Sb., o státní mzdové politice, jde o přeplatek na mzdě, která byla vyplácena zálohově do konečného vyúčtování (§ 3 odst. 2 zák. č. 244/1948 Sb.). Platila proto pro nárok na vrácení tohoto přeplatku tříletá promlčecí lhůta podle § 1486 č. 5 o. z. o. a táž lhůta platí i podle § 90 obč. zák.

Běh promlčecí lhůty počíná dnem, kdy byl zaměstnavatel správním orgánem zpraven o výši schválené mzdy, po př. dnem doručení výměru, jímž se schválení odpírá; jestliže zaměstnavateli nedošlo rozhodnutí, kterým se odpírá schválení ujednání, jež bylo předloženo ke schválení ministerstvu podle § 2 odst. 1 nebo § 3 odst. 1 zák. č. 244/1948 Sb., začíná běh promlčecí lhůty uplynutím dvouměsíční lhůty podle § 4 cit. zák., počítané ode dne, kdy byl podán návrh na schválení (srov. §§ 2 a 4 zák. č. 244 1948 Sb.).