Archiv Sbírky

Podla § 27 zák. č. 41/1948 Zb. platí čo do práv dieťaťa narodeného mimo manželstva na výživu, výchovu a zaopatrenie, právny poriadok štátu, príslušníkom ktorého je dieťa v dobe narodenia. 

Vyživovaciu povinnosť otca oproti maloletému dieťaťu posudzuje súd podla právneho poriadku štátu, príslušníkom ktorého je dieťa v dobe narodenia.

O dokonaný trestný čin neposkytnutí pomoci podle § 208 tr. zák. nejde, jestliže poškozený nebyl vůbec poraněn nebo byl-li okamžitě mrtev. Jestliže však obžalovaný v takovém případě úmyslně ujel, aniž se přesvědčil, v jakém stavu se poškozený nalézá, dopustil se zpravidla pokusu trestného činu neposkytnutí pomoci podle § 8 odst. 1, § 208 tr. zák.

Potřebnou pomocí ve smyslu ustanovení § 227 odst. 1 tr. zák. z r. 1950 resp. § 207 tr. zák. je třeba rozumět takovou pomoc, které je zapotřebí k odvrácení nebo snížení nebezpečí smrti ohroženého. Je to zejména první pomoc, kterou účinně mohou a jsou schopni poskytnou ti, kdož jsou na dosah ohroženého. Je proto v případech, kde povaha zranění nenasvědčuje tomu, že převozem mohlo by se zraněnému ještě více na zdraví ublížit, aby odvezl těžce zraněnou osobu ihned k lékaři nebo do nemocnice, když jinou, zejména odbornou pomoc, nelze ihned zraněnému poskytnout, a když takovéto opatření je nezbytně nutné, protože není již jiného východiska. Není-li však známa povaha zranění způsobeného při havárii, nemá být zraněný odvážen autem a lépe je ihned zařídit odvoz sanitním autem, aby nedošlo k dalšímu ublížení na zdraví zraněnému při neodborném převozu.

Od určení výživného pro nezletilé dítě nelze upustit ani v případě, že je tu sice společný majetek manželů (vkladní knížky), avšak jeden z manželů nesouhlasí s tím, aby z těchto prostředků byly potřeby dítěte hrazeny.

Při schvalování dohody rodičů o výživě nezl. dítěte podle § 251 odst. 1 o. s. ř. musí se soud řídit týmiž zásadami, podle nichž by postupoval, kdyby o výživě rozhodoval přímo.

Závěr, že tr. čin byl spáchán za okolností podmiňujících použití vyšší tr. sazby a současně uložení trestu odnětí svobody pod dolní hranici vyšší tr. sazby s poukazem na výjimečné okolnosti případu (§ 40 odst. 1 tr. zák.) se vzájemně logicky vylučují vzhledem k ust. § 88 tr. zák. Výjimečné okolnosti případu (§ 40 odst. 1 tr. zák.) se rozumí takové okolnosti, které spoluurčují stupeň nebezpečnosti tr. činu pro společnost. Pod mimořádné poměry pachatele nutno podřadit ty okolnosti, které nemají přímý vztah k spáchanému tr. činu a které proto nebudou hodnoceny z hlediska stupně nebezpečnosti tr. činu pro společnost. Kde tr. zákon ve zvláštní části nedovoluje uložit trest nápravného opatření, je uložení tohoto trestu nepřípustné i tehdy, kdyby soud ve smyslu ust. § 40 tr. zák. shledal podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici tr. sazby zákonem stanovené.

Podnik odpovídá podle zák. č. 150/1961 Sb. při nemoci z povolání, jestliže u pracovníka byla zjištěna nemoc z povolání a jestliže na pracovišti podniku, proti němuž je nárok uplatňován, jsou objektivně dány podmínky pro vznik nemoci z povolání; není rozhodné, zda pracovník, u něhož byla zjištěna nemoc z povolání, pracoval na posledním pracovišti po dobu, jež z hlediska lékařského je předpokladem pro vznik nemoci z povolání. Proti svému poslednímu zaměstnavateli neuplatní pracovník nárok jen v takovém případě, kdy podmínky pro vznik nemoci z povolání, kterou onemocněl na tomto posledním pracovišti, vůbec neexistovaly.