Sešit č. 9/1992

O nabytí práva odpovídajícího věcnému břemeni výkonem práva (vydržením) nejde tehdy, když ten, kdo právo vykonává, se domnívá, že pozemek, k němuž právo vykonává a který je vlastnictvím fyzické osoby, patří obci, a když tento pozemek slouží k chůzi a jízdě také jiným fyzickým osobám.

Další oprávněné osobě (ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 a 2 zákona č. 403/1990 Sb.) lze vydat v případěě podílového spoluvlastnictví k věci pouze ten spoluvlastnický podíl, který náležel osobě, jíž byl odňat (ve smyslu ustanovení § 2 téhož zákona).Jestliže ostatní spoluvlastnické podíly k věci náležely jiným osobám, nelze tu použít ustanovení § 9 zákona č. 403/1990 Sb. ( ve znění zákona č. 137/1991 Sb.), vztahující se na případy, kdy z dalších oprávněných osob po původním vlastníku se o vydání věci, která mu vlastnicky patřila, přihlásí jen některé z nich.

Vydať celú vec iba niektorým z oprávnených osôb možno vtedy, ak zostávajúce oprávnené osoby svoj nárok na vydanie veci neuplatnia, alebo podanú výzvu na vydanie veci napriek upozorneniu na potrebu doplnenia výzvy na vydanie potrebnými listinami v stanovenej lehote nedoplnia.Zákon č. 403/1990 Sb. spája právne dôsledky predpokladané v ustanovení § 4 tohto zákona už s podaním výzvy samej (hoci aj bez priloženia potrebných príloh). Takouto výzvou uplatnený nárok nezanikne v lehote uvedenej v § 19 ods. 1 zákona č. 403/1990 Zb. v zmysle ustanovenia § 9 ods. 1 zákona č. 403/1990 Zb. (v znení zákona č. 458/1990 Zb. a zákona č. 137/1991 Zb.)

Pro vydání nemovité věci podle ustanovení § 6 odst. 1 písm g) zákona č. 87/1991 Sb. není rozhodné, že existuje stavební povolení, které počítá s rekonstrukcí domu, jenž má být vydán (§ 8 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb.), nýbrž je rozhodné, že tyto stavební úpravy nebyly dosud provedeny a že tedy dům neztratil svůj původní stavebně technický charakter.

Oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písm. a) zákona č. 403/1990 Sb. není náhradní dědička uvedená v závěti zemřelého vlastníka věcí, o jejichž vydání jde, když závětí ustanovená dědička se dožila smrti zůstavitele a dědila podle závěti po něm, avšak nedožila se už (na rozdíl od náhradní dědičky) účinnosti zákona č. 403/1990 Sb. (tj. 1.11.1990).