Sešit č. 8/2018

Organizační složky státu vykonávající za stát práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů pouze obhospodařují majetek, který vlastní stát, a proto v důsledku zaviněného porušení povinností při plnění pracovních úkolů zaměstnance nebo v přímé souvislosti s ním může vzniknout újma na majetku (zmenšení majetku nebo zmaření očekávatelného zvýšení majetku) pouze státu a nikoliv organizační složce státu. Ke škodě, kterou by byl zaměstnanec povinen nahradit podle ustanovení § 250 zák. práce, proto může dojít pouze u státu, jestliže nastalo zmenšení jeho majetku nebo jestliže u něj nedošlo ke zvýšení (rozmnožení) majetku, které bylo možné - nebýt škodné události - s ohledem na pravidelný běh věcí důvodně očekávat.

Vyjde-li po pravomocném skončení insolvenčního řízení (poté, co soud vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníkem) najevo, že v důsledku pochybení insolvenčního soudu nebylo s dlužníkovým věřitelem jednáno jako se „známým věřitelem“ dlužníka dle § 430 insolvenčního zákona, nejde o okolnost, jež by insolvenčnímu soudu bránila ve vydání usnesení, jímž dlužníka, který splnil řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, osvobodí od placení zbytku dluhů (včetně dluhu, jenž odpovídá neuspokojené pohledávce takového „známého věřitele“).

Poté, co insolvenční soud rozhodne podle návrhu dlužníka o přeměně reorganizace v konkurs [§ 363 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona], je zpětvzetí takového návrhu dlužníkem neúčinné.

Dlužník, jenž splnil dluh věřiteli v rozsahu, který nezakládá právo regresu vůči jeho spoludlužníku, nemůže vstoupit do insolvenčního řízení vedeného na majetek spoludlužníka místo věřitele postupem podle § 184 odst. 3 insolvenčního zákona.

Sepsal-li správce konkursní podstaty do konkursní podstaty dlužníka jako věc v právním smyslu společné části domu a pozemku, je společenství vlastníků bytových jednotek v tomto domě aktivně legitimováno k podání vylučovací žaloby ohledně takové „věci“.

Ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 221/2006 Sb. se aplikuje i na situaci, kdy se v samostatném řízení žalobce domáhá informací o původu a distribučních sítích zboží či služeb, kterými je porušováno právo duševního vlastnictví, poté, kdy bylo pravomocně ukončeno řízení, v němž bylo vysloveno, že bylo porušeno toto právo duševního vlastnictví.

Za zneužití dominantního postavení soutěžitele nelze považovat, že dominantní soutěžitel neuzavřel požadovaný obchod (prodej sebraného elektroodpadu) s žádným subjektem, ani jednání vlastníka sítě zpětného odběru elektrozařízení, kterým brání v jejím využití jinému soutěžiteli.