Sešit č. 8/1971

Předražování zboží může být posouzeno jako přečin proti zájmům socialistického hospodářství podle § 2 písm. a) zák. č. 150/1969 Sb., jen je-li pachatel k prodeji zboží oprávněn jinak je předražování zboží zahrnuto již ve znacích přečinu podle § 2 písm. d) cit. zák.

Byl-li trestný čin spáchán po vyhlášení odsuzujícího rozsudku soudem prvního stupně, nejde o souběh, a je tedy vyloučeno uložení souhrnného trestu ve smyslu § 35 odst. 2 tr. zák., i když byl tento rozsudek v dalším řízení zrušen a nový odsuzující rozsudek byl soudem prvního stupně vyhlášen až po spáchání trestného činu, za který se trest ukládá.

Také u přečinů činí dolní hranice sazby trestu nápravného opatření nejméně dva měsíce (§ 13 odst. 1 zák. č. 150/1969 Sb. a § 44 odst. 1 tr. zák.).

Ustanovenia Trestného poriadku o konaní a rozhodovaní o obžalobe sa vzťahujú aj na konanie pred samosudcom, pokial zákon neustanovuje v tomto smere výnimku. Pred nariadením hlavného pojednávania o obžalobe za trestný čin uvedený v § 314a odst. 1 Tr. por. je preto samosudca podla § 314b odst. 2 Tr. por. oprávnený a povinný preskúmať podanú obžalobu z hladísk uvedených v dvanástej hlave Trestného poriadku. Ak obžalobu nepríjme podla § 194 Tr. por., môže vydať niektoré z rozhodnutí uvedených v § 188 Tr. por. Ustanovenie § 314b odst. 3 Tr. por. možno vykladať len v tom zmysle, že samosudce nerozhoduje o preskúmaní obžaloby, resp. návrhu na potrestanie na neverejnom zasadnutí (§ 185 odst. 1 a § 240 až 244 Tr. por.).

Ustanovenie § 132 odst. 1 písm. c) Tr. zák. o trestnom čine rozkrádania majetku v socialistickom vlastníctve je v pomere špeciality k ustanoveniu § 121 Tr. zák. o trestnom čine poškodzovania spotrebitela v prípade, keď spotrebitelom je socialistická organizácia a keď si páchatel ponechá prospech získaný poškodením takejto organizácie.

Před rozhodnutím o nařízení výkonu podmíněně uloženého trestu podle § 60 odst. 1 tr. zák. je třeba vyřešit podle § 9 odst. 1 tr. ř. předběžnou otázku, zda podmíněně odložený trest nebyl prominut amnestií presidenta republiky s účinky zahlazení.

Náklady na bohoslužebné zařízení církevních budov hradí podle § 8 zák. č. 218/149 Sb., popřípadě podle § 22 nař. č. 219/1949 Sb. stát. Těmito náklady je třeba rozumět nejen náklady na opatření takového zařízení, ale i náklady spojené s udržováním a opravou. Jde tedy o církevní majetek dotovaný ze státních prostředků a náleží mu podle § 139 tr. zák. stejná ochrana jako majetku v socialistickém vlastnictví.