Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 11.01.1971, sp. zn. 1 Tz 41/70, ECLI:CZ:NS:1971:1.TZ.41.1970.1

Také u přečinů činí dolní hranice sazby trestu nápravného opatření nejméně dva měsíce ( § 13 odst. 1 zák. č. 150/1969 Sb. a § 44 odst. 1 tr. zák.).

(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR z 11. 1. 1971, sp. zn. 1 Tz 41/70.)

Rozsudkem okresního soudu v Příbrami ze dne 31. 8. 1970 sp. zn. Ta 331/70 byl obviněný M. Ř. uznán vinným přečinem proti pracovní kázni podle § 8 písm. c) zák. č. 150/1969 Sb. a uložen mu trest nápravného opatření na jeden měsíc se srážkou 15 % z odměny za práci. Tento rozsudek se stal pravomocným v prvním stupni.

K stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem ČSR Nejvyšší soud ČSR vyslovil, že tímto rozsudkem byl ve výroku o trestu porušen zákon v ustanovení § 13 odst. 1 zák. č. 150/1969 Sb. a § 44 odst. 1 tr. zák. a tento výrok zrušil. Sám uložil obviněnému M. Ř. trest nápravného opatření na dva měsíce s tím, že z odměny za práci připadá 15 % státu.

Z odůvodnění:

Podle § 8 zák. č. 150/1969 Sb. lze za přečin proti pracovní kázni uložit trest odnětí svobody až na 3 měsíce nebo trest nápravného opatření nebo trest peněžitý do výše 5000 Kčs, nebo zákaz činnosti. Trest nápravného opatření není v tomto ustanovení zvláštní části zákona vymezen dolní nebo horní hranicí. Proto s ohledem na ustanovení § 13 odst. 1 téhož zák. je třeba při stanovení jeho délky v konkrétním případě použít obecné části trestního zákona, tj. ustanovení § 44 odst. 1 tr. zák. Podle něho trest nápravného opatření může být uložen nejméně na dva měsíce. Jestliže okresní soud v napadeném rozsudku uložil obviněnému za uvedený přečin trest nápravného opatření na jeden měsíc, porušil tím ve prospěch obviněného zákon v ustanoveních § 13 odst. 1 zák. č. 150/1969 Sb. a § 44 odst. 1 tr. zák.