Sešit č. 7-8/1991

Prepustenie vojaka na trvalú dovolenku na základe jeho písomného prehlásenia o odmietnutí výkonu vojenskej činnej služby z dôvodu náboženského vyznania alebo morálneho presvedčenia podla § 2 ods. 1 zák. č. 73/1990 Zb. o civilnej službe nie je zmenou situácie podla § 65 Tr. zák.

Pri posudzovaní viny páchatela trestného činu krivého obvinenia podla § 174 Tr. zák. sa nestačí zaoberať iba otázkou, či osoba, ktorú obvinil, skutočne spáchala trestný čin, prípadne či bola preň stíhaná a odsúdená. Orgány činné v trestnom konaní musia zároveň preukázať, že si páchatel trestného činu krivého obvinenia podla § 174 Tr. zák. bol vedomý toho, že obviňuje inú osobu nepravdivo.

Získání, resp. upevnění tzv. náhledu obviněného na ochranné léčení ukládané mu podle § 72 odst. 2 písm. b) tr. zák., tzn. uvědomění si potřeby se léčit a mít zájem na jeho kladném výsledku, je jedním z cílů takového léčení, jehož součástí je i psychické působení na osobu léčeného. Skutečnost, že obviněný tento náhled nemá, může být proto důvodem pro neuložení ochranného léčení podle § 72 odst. 2 písm. b) tr. zák., jen je-li vzhledem k sobě obviněného zřejmé, že jej nemůže získat ani v průběhu léčení a že z tohoto důvodu je vyloučeno, aby léčení splnilo svůj účel.Pachateli, jemuž nebylo z uvedených důvodů uloženo ochranné léčení podle § 72 odst. 2 písm. b) tr. zák., který však závažný trestný čin spáchal ve stavu zmenšené příčetnosti vyvolané požitím návykové látky a jehož pobyt na svobodě je nebezpečný, neboť vzhledem k závislosti na návykových látkách z jeho strany hrozí opakování závažné trestné činnosti, je nutno uložit ochranné léčení psychiatrické podle § 72 odst. 2 písm. a) tr. Publ

Přerušit výkon trestu odnětí svobody podle § 325 odst. 1 tr. ř. věty před středníkem lze jen tehdy, jestliže je odsouzený stižen těžkou, ale vyléčitelnou chorobou, kdy tedy lze předpokládat, že po vyléčení odsouzeného bude možno zbytek trestu vykonat.

Ak sa čin páchatela, ktorý bol odsúdený ako obzvlášť nebezpečný recidivista podla § 41 písm. b) Tr. zák. na trest odňatia slobody presahujúci hornú hranicu základnej trestnej sadzby, môže po novelizácii Trestného zákona (zák. č. 175/1990 Zb.) účinnej od 1. júla 1990 posudzovať len ako trestný čin miernejšie trestný, je potrebné v zmysle článku II. bodu 4 citovanej novely skrátiť takémuto páchatelovi trest odňatia slobody na hornú hranicu miernejšej trestnej sadzby príslušného ustanovenia osobitnej časti Trestného zákona v znení citovanej novely. Pokial takémuto páchatelovi nebol uložený trest odňatia slobody presahujúci hornú hranicu základnej trestnej sadzby trestného činu, ktorým bol uznaný vinným, súd trest odňatia slobody iba pomerne skráti v zmysle prvej vety článku II. odst. 4 zák. č. 175/1990 Zb. Pravidlo uvedené v poslednej vete tohoto ustanovenia sa v takom prípade neaplikuje.

Obecný zájem na zabrání věci podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. zák. nelze spatřovat pouze v tom, že věc pochází z trestné činnosti, tedy ve skutečnosti, že jde o věc uvedenou v § 55 odst. 1 tr. zák., která je obecným předpokladem zabrání podle § 73 odst. 1 tr. zák.

Ustanovení § 35 odst. 1 poslední věta tr. zák. nevylučuje, aby úhrnným (popř. souhrnným) trestem byl peněžitý trest bez trestu odnětí svobody i v případě, že trestní zákon ve zvláštní části s uložením peněžitého trestu výslovně nepočítá, jsou-li ovšem splněny podmínky podle § 53 odst. 2 písm. b) tr. zák. Při ukládání souhrnného trestu však nesmí být porušena zásada o nepřípustnosti uložit mírnější trest, než byl trest uložený rozsudkem dřívějším (§ 35 odst. 2 tr. zák.).