Sešit č. 7/2008

Postupem podle § 175y odst. 1 o. s. ř. může být soudním rozhodnutím odstraněna spornost aktiv nebo pasív dědictví (§ 175k odst. 3 o. s. ř.) nebo spornost skutečnosti významné pro vypořádání společného jmění manželů (§ 175l o. s. ř.) na základě žaloby o určení podle § 80 písm. c) o. s. ř. nebo může být vztah mezi dědici (mezi dědici a pozůstalým manželem) vyřešen na základě žaloby na plnění podle § 80 písm. b) o. s. ř., kdy otázky sporných aktiv nebo pasiv dědictví nebo skutečností významných pro vypořádání společného jmění manželů, budou řešeny jako otázky předběžné.

Prodej movitých věcí a nemovitostí ve výkonu rozhodnutí (exekuci) podléhá dani z přidané hodnoty, jde-li ve smyslu ustanovení § 4 odst. 3 písm. c) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty ve znění pozdějších předpisů, o součást obchodního majetku povinného, který je plátcem daně z přidané hodnoty. Je-li povinným právnická osoba, mají movité věci a nemovitosti vždy povahu obchodního majetku; je-li povinným fyzická osoba - podnikatel, vychází se v pochybnostech z toho, že věci jsou jejím obchodním majetkem. 

Nejvyšší podání vydražitele nebo cena, za kterou byla movitá věc ve výkonu rozhodnutí (exekuci) prodána, je úplatou, z níž soud (exekutor) zajišťuje a odvádí správci daně částku rovnající se sazbě daně z přidané hodnoty.

Potvrdil-li odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně, jímž byl zamítnut požadavek žalobce na zaplacení částky nepřevyšující 20 000 Kč s příslušenstvím oproti vydání věci, není dovolání podle § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné.

Proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně o návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání tak, že se rozsudek pro zmeškání zrušuje, není dovolání přípustné.

Platba, kterou objednatel díla poskytl na podkladě smlouvy o dílo (§ 536 a násl. obch. zák.) jeho zhotoviteli jako zálohu na cenu za provedení díla, přechází do vlastnictví (resp. do majetku) zhotovitele díla. Proto i když ji zhotovitel použije na jiný účel než k provedení díla, nemůže spáchat trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1 tr. zák. ke škodě objednatele, a to ani tehdy, jestliže zhotovitel nesplnil svůj závazek provést dílo. 

Je-li zhotovitelem díla právnická osoba a přisvojila-li si poskytnutou zálohovou platbu fyzická osoba, která jednala za zhotovitele, lze uvažovat o spáchání trestného činu zpronevěry ke škodě zhotovitele – právnické osoby.

K naplnění skutkové podstaty trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. f) tr. zák. se vyžaduje „závažné jednání“ pachatele, tedy takové jeho jednání, které vykazuje výraznější intenzitu a je zpravidla soustavnější a jehož důsledkem bude maření nebo podstatné ztížení výkonu rozhodnutí ve smyslu znemožnění, případně znesnadnění dosažení účelu trestu či vazby. 

Za splnění těchto předpokladů může být takovým závažným jednáním i nedovolená konzumace návykové látky odsouzeným ve věznici, pokud s ohledem na soustavnost či opakovanost konzumace, povahu a charakter požívané látky, její množství a vliv na chování odsouzeného v důsledku toho dochází alespoň ke znesnadnění dosažení účelu výkonu trestu odnětí svobody. 

Za závažné jednání v tomto smyslu však nelze považovat ojedinělý méně intenzivní akt, který není způsobilý zmařit či podstatně ztížit výkon trestu odnětí svobody. Proto jednorázová nedovolená konzumace návykové látky (např. léku Diazepam) odsouzeným ve věznici je sice porušením ustanovení § 28 odst. 3 písm. b) zák. č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, avšak není závažným jednáním ve smyslu § 171 odst. 1 písm. f) tr. zák.

I. Základní skutková podstata trestného činu předlužení podle § 256c odst. 2 tr. zák. nepodmiňuje trestní odpovědnost vznikem škody v určité výši. Způsobení škody, konkrétně škody značné nebo škody velkého rozsahu (§ 89 odst. 11 tr. zák.), je znakem až kvalifikovaných skutkových podstat podle § 256c odst. 3 nebo odst. 4 tr. zák. 

Škoda jako zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty trestného činu předlužení podle § 256c odst. 3 nebo 4 tr. zák. představuje rozdíl mezi výší původního předlužení existujícího k okamžiku přijetí nového závazku nebo zřízení zástavy ve smyslu § 256c odst. 2 tr. zák. a konečnou výší předlužení způsobeného nově přijatými závazky nebo zřízením zástavy. Znakem základní skutkové podstaty tohoto trestného činu je totiž předlužení, tj. stav, kdy pasiva dlužníka převyšují jeho aktiva, takže ještě předtím, než dojde k přijetí nového závazku či ke zřízení zástavy, již musí existovat takové závazky dlužníka, které nejsou kryty jeho stávajícím majetkem. 

II. Výši škody způsobené trestným činem předlužení podle § 256c odst. 2,odst. 3 nebo odst. 4 tr. zák. zjišťují orgány činné v trestním řízení zpravidla na podkladě znaleckého posudku (§ 105 odst. 1 věta druhá tr. ř.), v němž je třeba stanovit jak výši původního předlužení na počátku páchání trestného činu, tak i výši následně vzniklého předlužení z důvodů nově přijatých závazků, resp. zřízení zástavy, a to s přihlédnutím k hodnotě majetku předluženého dlužníka v době ukončení trestné činnosti (např. prohlášením konkursu). 

Není tedy nutno vyčkávat na dokončení konkursního řízení, byl-li na majetek předluženého dlužníka prohlášen konkurs, neboť stanovení výše škody způsobené trestným činem předlužení je předběžnou otázkou podle § 9 odst. 1 tr. ř. týkající se viny obviněného. Případné výsledky konkursu mají však význam z hlediska rozhodnutí o výši náhrady škody jednotlivým poškozeným věřitelům (§ 228 a § 229 tr. ř.).