Sešit č. 7/1972

K výkladu ustanovení § 39a odst. 5 tr. zák. Pro výkon trestu odnětí svobody lze do vojenského nápravného útvaru zařadit jen pachatele z řad vojáků základní služby, o němž lze s ohledem na nižší stupeň jeho charakterového narušení důvodně předpokládat, že k jeho nápravě postačí tento nejmírnější způsob výkonu trestu. Tento předpoklad nesplňuje s ohledem na režim v tomto útvaru pachatel, u něhož předchozí občanský život ukazuje na hlubší charakterové nedostatky nebo pachatel, který v průběhu vojenské základní služby se projevil jako notorický narušovatel vojenské kázně.

I. Aby soud mohl při rozhodování o trestu posoudit, zda a jaký trest má obžalovanému uložit (§ 126 písm. g) tr. ř.), musí mít ve výsledcích provedeného dokazování potřebné podklady; zejména musí mít zjištěny okolnosti, které jsou významné pro posouzení osoby pachatele a zvláště možnosti jeho nápravy.

Skončilo-li trestní stíhání proti obviněnému pravomocným rozhodnutím prokurátora o postoupení věci národnímu výboru k projednání jako přestupek, nelze pokračovat v trestním stíhání, nebylo-li takové rozhodnutí v předepsaném řízení zrušeno.

Pro trestný čin je možno obviněného stíhat před soudem jen na základě obžaloby prokurátora po předcházejícím přípravném řízení.

III. Za škodu ve smyslu § 8 písm. c) zák. č. 150/1969 Sb. o přečinech je třeba považovat skutečně vzniklou majetkovou škodu, např. náklady vynaložené na příplatky za práci přesčas pracovníkům, kteří museli nahradit nevykonanou práci absentéra, penále za nesplnění termínu dodávek, zdržné za opožděné vyložení železničních vagónů apod. Za škodu v tomto smyslu však nelze považovat ztrátu plánované produktivity, i když ji lze vyjádřit v penězích.

Důvodem k odkladu nebo přerušení výkonu trestu odnětí svobody nepřevyšujícího šest měsíců (§ 328 odst. 1 tr. ř.) a trestu nápravného opatření (§ 338 odst. 3 tr. ř.) a upuštění od výkonu těchto trestů je jen výkon základní vojenské služby a nikoli i náhradní vojenské služby.

K naplnění znaků přečinu proti majetku v socialistickém vlastnictví podle § 3 odst. 2 zák. č. 150/1969 o přečinech nestačí pouhá skutečnost, že pachatel nedbalostním jednáním způsobil na takovém majetku škodu nepřevyšující 5000 Kčs, ale vyžaduje se též, aby se tak stalo způsobem svědčícím o neodpovědném postoji pachatele k socialistickému vlastnictví. Naplnění tohoto zákonného znaku lze dovodit nejen z celkového vztahu pachatele k socialistickému vlastnictví, jak se projevoval v jeho předchozím životě a jednání, ale též ze samého skutku, jestliže byl spáchán takovým způsobem, že to samo o sobě dostatečně svědčí o neodpovědném postoji pachatele k majetku v socialistickém vlastnictví.