Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 24.01.1972, sp. zn. 4 Tz 95/71, ECLI:CZ:NS:1972:4.TZ.95.1971.1

I. Pracovní směnou ve smyslu § 8 písm. c) zák. č. 150/1969 Sb. o přečinech je třeba rozumět nejen celou pracovní směnu, ale i její část, jestliže např. pro pozdní příchod do práce pachatel musil být z toho důvodu již nahrazen jiným pracovníkem a nemohl být do práce zařazen.

II. Za soustavné je třeba považovat vynechávání více pracovních směn bezprostředně po sobě jdoucích nebo i delší dobu trvající vynechávání jednotlivých pracovních směn v kratších časových intervalech.

III. Za škodu ve smyslu § 8 písm. c) zák. č. 150/1969 Sb. o přečinech je třeba považovat skutečně vzniklou majetkovou škodu, např. náklady vynaložené na příplatky za práci přesčas pracovníkům, kteří museli nahradit nevykonanou práci absentéra, penále za nesplnění termínu dodávek, zdržné za opožděné vyložení železničních vagónů apod. Za škodu v tomto smyslu však nelze považovat ztrátu plánované produktivity, i když ji lze vyjádřit v penězích.

IV. Obsahuje-li skutková podstata trestného činu (přečinu) některé znaky alternativně, návrh obžaloby (návrh na potrestání) uplatňující jen jeden z alternativních znaků nezbavuje soud povinnosti zjišťovat i další alternativní znaky, jestliže výsledky dokazování nasvědčují tomu, že jsou naplněny i tyto další alternativní znaky.