Sešit č. 7/1967

Ke vztahu ustanovení § 234 tr. zák. a § 278 tr. zák. U trestného činu loupeže podle § 234 tr. zák. je nerozhodné, zda úmysl pachatele směřoval k trvalé dispozici s cizí věcí, jíž se násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí zmocnil, nebo chtěl zmocnit.

Trestný poriadok nevylučuje možnosť oprieť obžalobu o svedecké dôkazy vykonané pred vznesením, poťažne oznámením obvinenia, ak boli vykonané po začatí trestného stíhania (§ 160 odst. 1 tr. por.) dla piatej hlavy trestného poriadku.

Při úvaze, zda u pachatele trestného činu opilství podle § 201 tr. zák. postačí k splnění účelu trestu pouze trest zákazu řízení motorových vozidel, je nutno pečlivě se zabývat nejen osobou pachatele, ale i okolnostmi případu, zejména bezpečím, které z jízdy pachatele vyplývalo.

Dojde-li ke změně rozhodnutí ve výroku o náhradě škody u jednoho z obžalovaných, který podal odvolání a prospívá-li důvod, pro který ke změně došlo, i spoluobžalovaným, je nutno ve smyslu § 261 tr. ř. změnit výrok o náhradě škody jich se týkající v jejich prospěch.

Vzhledem k ustanovení § 1 odst. 1 a § 2 odst. 5 zákona č. 33/1965 Sb., podle něhož regresní náhradu má platit občan, který poškození na zdraví jinému zavinil, přičemž zavinění škůdce se posuzuje podle předpisů občanského zákoníku, lze regresní nárok přiznat jenom v tom rozsahu, v jakém by byl pachatel povinen nahradit poškozenému škodu, kdyby tato nebyla uhrazena státem. V případě spoluzavinění poškozeného lze i regresní nárok přiznat jen částečně podle zásady vyjádřené v ustanovení § 441 obč. zák.

K otázce totožnosti skutku podle § 220 odst. 1 tr. ř.:

Nejde o podstatnou změnu okolností případu ve smyslu § 221 odst. 1 tr. ř., jestliže okolnosti, jejichž došetření soud vyžaduje, byly známy již v době přijetí obžaloby.