Sešit č. 6/1998

Ustanovení § 50a o. z. nepřekáží tomu, aby záměr uzavřít v budoucnu smlouvu byl ve smlouvě o budoucí smlouvě vyjádřen tak, že jedna ze smluvních stran se zavazuje předložit druhé ve stanovené době návrh smlouvy dojednaného obsahu a druhá strana se jej zavazuje ve stanovené době poté přijmout. V takovém případě smluvní straně, jež na sebe převzala závazek návrh smlouvy předložit, nelze rozsudkem podle ustanovení § 161 odst. 3 o. s. ř. uložit, aby návrh předložený druhou smluvní stranou přijala. 

Pro posouzení, zda je část právního úkonu oddělitelná od jeho ostatního obsahu, nelze vystačit jen se závěrem, že nepřímým předmětem posuzovaného právního úkonu jsou dvě samostatné věci, pozemek a stavba na něm zřízená. Posouzení toho, zda lze část úkonu oddělit od ostatního obsahu, úzce souvisí s jeho výkladem; uplatní se proto interpretační zásady, jež vyplývají z ustanovení § 35 odst. 2 o. z. 

Důvodem posouzení rozsudku odvolacího soudu jako rozsudku měnícího ve smyslu ustanovení § 238 odst. 1 o. s. ř. může být i okolnost, že odvolací soud upravil právní vztahy účastníků způsobem, který vycházel z toho, že obě části smlouvy o budoucí smlouvě jsou vzájemně oddělitelné, uložil povinnost uzavřít kupní smlouvu ohledně pozemku a zamítl žalobu ohledně stavby, zatímco soud prvního stupně tím, že žalobu zamítl ohledně pozemku i stavby z důvodu, který se týká jen stavby, vyjádřil naopak názor o neoddělitelnosti těchto částí smlouvy. V řízení o dovolání, které je proti němu přípustné jako celku, se co do rozsahu přezkumu uplatní ustanovení § 242 odst. 2 písm. b) o. s. ř ; později dovozená nesprávnost závěru odvolacího soudu o oddělitelnosti uvedených částí smlouvy dokládá, že "potvrzující" (zamítavá) část rozsudku má povahu závislého výroku.

Jestliže byl nezákonným postupem akciové společnosti akcionáři znemožněn výkon hlasovacího práva, avšak tato okolnost nemohla mít vliv na výsledek hlasování o napadeném usnesení, není takový postup důvodem k prohlášení usnesení valné hromady za neplatné podle ustanovení § 183 obch. zák. 

Omezení nebo ztížení oprávnění akcionáře, uvedené v ustanovení § 180 obch. zák. (ve znění před novelou provedenou zákonem č. 142/1996 Sb.), jednacím řádem valné hromady, je v rozporu se zákonem. Nepřípustným omezením je i požadavek jednacího řádu, aby akcionáři předkládali své návrhy, protesty a žádosti o vysvětlení pouze písemně.

I. Trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 tr. zák. lze spáchat z hlediska jednání jako znaku objektivní stránky jeho skutkové podstaty jak konáním, tak i opomenutím ve smyslu ustanovení § 89 odst. 2 tr. zák. Např. opomenutím lékaře, záležejícím v nedostatečném vyšetření poškozeného, který zemřel na následky zranění, jež v důsledku tohoto pochybení v poskytnuté péči nebylo zjištěno a léčeno. 

II. Jestliže lékař při výkonu služby neposkytne osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví, potřebnou pomoc, připadá jeho trestní odpovědnost za trestný čin neposkytnutí pomoci podle § 207 odst. 2 tr. zák. v úvahu pouze tehdy, jestliže z jeho opomenutí (§ 89 odst. 2 tr. zák.) zaviněně nevznikly žádné následky na životě nebo na zdraví poškozeného. Pokud vznikly, je takový pachatel trestně odpovědný v závislosti na formě zavinění podle ustanovení o poruchových trestných činech proti životu a zdraví uvedených v § 219 až § 224 tr. zák.

I. Pokud zákon upravující společenské vztahy, jejichž porušování je postihováno trestním zákonem, zároveň obsahuje údaje vymezující některé znaky skutkové podstaty příslušného trestného činu (např. zákon o střelných zbraních a střelivu takto vymezuje některé znaky ustanovení § 185 tr. zák. o trestném činu nedovoleného ozbrojování), vztahuje se ustanovení § 16 odst. 1 tr. zák. o časové působnosti trestních zákonů i na působnost tohoto zákona. 

II. Plynovka [ § 3 písm. i), § 17 odst. 1 písm. c) zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu] není od l. 3. 1996, kdy nabyl účinnosti tento zákon, střelnou zbraní, k jejímuž vyrobení, opatření a přechovávání je třeba povolení ve smyslu § 185 tr. zák.

Jestliže pachatel, který neoprávněně získal platební kartu České spořitelny, tuto kartu také použije k vybrání peněz v bankovních automatech a způsobí tak škodu v úhrnné částce 18 000 Kč, naplňuje znaky trestného činu neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák. a trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tr. zák. Jednočinný souběh těchto trestných činů přitom není vyloučen z důvodu vztahu subsidiarity ohrožovacího trestného činu vůči trestnému činu poruchovému. 

Zvýšené nebezpečí činu pro společnost vyplývající z páchání krádeží s použitím platebních karet bude zpravidla znamenat, že nebude v konkrétních případech připadat v úvahu vyloučení jednočinného souběhu uvedených trestných činů ani vzhledem k zvláštnímu průběhu skutkových okolností zakládajících stav tzv. faktické konzumpce, kdy by opatření platební karty bylo jen bezvýznamným prostředkem ke spáchání trestného činu krádeže.

K posouzení jednání pachatele, který ve svém týdeníku uveřejňoval příspěvky čtenářů a inzeráty zaslané k uveřejnění konkurenčnímu týdeníku: 

Na překážku naplnění objektivní stránky trestného činu porušování tajemství dopravovaných zpráv podle § 240 tr. zák. není skutečnost, že se pachatel dopravovaných zpráv neoprávněně zmocnil z poštovní přihrádky adresáta. Není ani podstatné, že písemnost neobsahovala údaje soukromého rázu, ale údaje, které měly být zveřejněny. Rozhodné je, že pachatel využil, popř. prozradil tajemství, o němž se dozvěděl z písemností, jež nebyly určeny jemu. 

Neoprávněný prospěch ve smyslu uvedeného ustanovení může mít povahu jak majetkovou, tak i nemajetkovou.

Protože při ukládání souhrnného trestu musí být dřívější odsuzující rozsudek o jiném trestném činu téhož pachatele pravomocný, platí v praxi soudů obecné pravidlo, že soud rozhodující později vyčká s rozhodnutím, až se dřívější rozsudek stane pravomocným (č. 27/1971 sb. rozh. tr. ). Toto pravidlo však neplatí absolutně ve všech případech, kdy jsou dány podmínky pro uložení souhrnného trestu. 

Za situace, kdy dřívější odsuzující rozsudek o jiném trestném činu téhož pachatele byl v opravném řízení zrušen, je totiž třeba použití tohoto pravidla v každém jednotlivém případě vážit s ohledem na požadavek rychlosti řízení vyjádřený v ustanovení § 2 odst. 4 tr. ř a také v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. 

Jestliže v takovém případě soud rozhodující později o jiném trestném činu téhož pachatele s rozhodnutím nevyčká a pachateli uloží trest, o případném uložení souhrnného trestu pak rozhodne soud, jehož dřívější odsuzující rozsudek o jiném trestném činu tohoto pachatele byl v opravném řízení zrušen.