Sešit č. 6/1995

Nařízeným soudním výkonem rozhodnutí odepsáním z účtu u peněžního ústavu jsou do výše vymáhané pohledávky postiženy nejen ty prostředky na účtu povinného, které tam jsou v době od doručení usnesení o nařízení výkonu do dne vyrozumění peněžního ústavu v tom, že nařízení výkonu nabylo právní moci, ale i prostředky došlé na účet později, pokud účet nebyl po právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí zrušen.

Podkladem pro zápis vkladu do katastru nemovitostí je jen ta listina, kterou se právo zřizuje (např. smlouva o zřízení věcného břemene), a nikoli další k zápisu předložené listiny, jimiž právo nevzniká. Není-li proto nemovitost označena přímo ve smlouvě, jíž právo k ní vzniká, tak, jak to vyžaduje ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., popřípadě ustanovení § 5 odst. 2 zákona č. 344/1992 Sb., je to důvodem k zamítnutí návrhu na zápis vkladu do katastru nemovitostí (§ 5 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb.).

Je-li vykonávaným rozhodnutím stanovena platební povinnost několika povinným (např. dlužníku a ručiteli) k zaplacení celého dluhu s tím, že plněním jednoho z těchto povinných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost ostatních, lze nařídit soudní výkon rozhodnutí proti jednomu z nich pro celou pohledávku.

Vládní nařízení č. 15/1459 Sb. (uváděné v § 1 zákona č. 403/1990 Sb.) umožňovalo odnětí věcí fyzickým osobám nebo soukromým právnickým osobám a jejich přechod (popřípadě smluvní převod věci těmito osobami) nejen do státního vlastnictví, ale i do družstevního vlastnictví.Ustanovení § 1 ve spojení s § 2 a násl. zákona č. 403/1990 Sb. proto umožňuje vydání i těch věcí, které v rozhodné době (od 25. 2.1948 do 1. 1. 1990) přešly (nebo byly převedeny) na družstevní organizace způsobem stanoveným v zákoně č. 403/1990 Sb.

Žalobou proti správnímu rozhodnutí ( § 247 a násl. o.s.ř.) se nelze domáhat přezkoumání rozhodnutí, které bylo v době před účinností zákona č. 65/1952 Sb. předmětem neskončeného řízení před bývalým Nejvyšším správním soudem. Neumožňuje to ani čl. III bod 4 písm. a) a b) zákona č. 519/1991 Sb.

Podmínkou pro rozhodnutí o nárocích ze směnek a šeků je řádný návrh na zahájení řízení podle ustanovení § 74 o. s. ř. Podmínky uvedené v § 175 odst. 1 o. s. ř., tj. předložení prvopisu směnky nebo šeku a případně dalších listin a návrh na vydání směnečného nebo šekového platebního rozkazu, nejsou náležitostmi návrhu, ale předpokladem pro rozhodnutí ve věci formou směnečného nebo šekového platebního rozkazu. Jsou-li nároky ze směnky nebo šeku uplatněny řádným návrhem podle ustanovení § 79 o. s. ř., ale nejsou splněny podmínky pro rozhodnutí v rozkazním řízení, postupuje soud podle poslední věty ustanovení § 175 odst. 1 o. s. ř. a nařídí jednání. Pro nepředložení platné a pravé směnky nebo šeku, případně dalších listin, k návrhu na zahájení řízení nelze řízení zastavit, a to ani podle ustanovení § 43 odst. 2 o. s. ř., ani podle ustanovení § 104 o. s. ř.

Při posuzování právní subjektivity ministerstev je třeba vycházet především z ustanovení § 18 odst. 2 písm. d) o. z., z něhož vyplývá, že právnickými osobami jsou subjekty, o kterých to stanoví zákon. Takové stanovení nemusí být výslovné. Postačí, pokud zákon stanoví, že určitý subjekt má atributy právní subjektivity, tj. způsobilost k právům a povinnostem a způsobilost k právním úkonům. Z ustanovení § 31 odst. 1 a 4 zákona č. 576/1990 Sb., o rozpočtových pravidlech, vyplývá, že na ministerstva, jako zřizovatele rozpočtových a příspěvkových organizací, přecházejí při zrušení těchto organizací právo a závazky zrušených organizací. Zákon tu jednoznačně stanoví způsobilost ministerstev k právům a povinnostem a z ustanovení § 31 odst. 4 citovaného zákona je nutno dovodit, vzhledem ke sledovanému účelu, tíž způsobilost k uplatňování takto přešlých práv a plnění přešlých povinností, tedy způsobilost k právním úkonům. Ministerstva jsou proto právnickými osobami a mohou tedy být účastníky občanského soudního řízení.