Sešit č. 5/1966

Jestliže je určována vyživovací povinnost za dobu minulou, pak nesmí být opomenuto zjištění, jaké částky byly rodičem na výživném již poskytnuty, zda tyto částky odpovídaly hlediskům uvedeným v § 96 odst. 1 zák. o rod., zda rodič nepřispíval případně na výživu nezletilých dětí i jinak, např. naturálně, což by bylo nutno též zhodnotit. Přitom by ovšem bylo nutno uvážit, zda nešlo pouze o příležitostná plnění v době styku otce s dětmi, která by svou povahou nepřekračovala výdaje, jež nelze na výživné započítat proto, že šlo o běžné dárky, či jiná podobná plnění, která nesměřovala k uspokojování odůvodněných potřeb nezletilých dětí. Ani tehdy, když se rodiče dohodnou o výživném i o počátku jeho plnění ze strany povinného, nemění se nic na povinnosti soudu zkoumat při schvalování dohody ve smyslu § 50 odst. 2 a § 26 odst. 2 zák. o rod., zda dohodnutý počátek vyživovací povinnosti odpovídá dosavadnímu plnění výživného rodiči.

K výkladu ustanovení § 16 odst. 1 věta druhá zák. č. 38/1961 Sb. o provinění proti majetku v socialistickém vlastnictví ve vztahu k ustanovení § 132 odst. 1 písm. a) tr. zák. o trestném činu rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví a ve vztahu k přestupku proti socialistickému soužití podle § 19 zák. č. 60/1961 Sb. Pro rozhodnutí, zda určitý čin je trestným činem či nikoli, nestačí jeho hodnocení jen ve vztahu ke znakům, uvedeným v příslušném ustanovení zvláštní části trestního zákona, nýbrž je třeba hodnotit i stupeň jeho nebezpečnosti pro společnost. Slova

K otázke trestnej zodpovednosti za pracovné úrazy žiakov a študentov pri výrobnej praxi: Podla čl. V bod 2 vlád. uznesenia č. 106/1961 Zb., ktorým sa stanovia zásady práce žiakov a študentov vo výrobe, závody zaisťujú a zodpovedajú za bezpečnosť a ochranu zdravia žiakov a študentov pri práci vo všetkých prevádzkach v rovnakom rozsahu, ako u svojich pracovníkov, sústavne zoznamujú žiakov a študentov s predpismi o bezpečnosti práce a vedú ich k ich dodržiavaniu a dôsledne dodržujú predpisy o zamestnaní mladistvých. Pri zisťovaní trestnej zodpovednosti iných osôb na pracovných úrazoch pri práci žiakov a študentov pri výrobnej praxi je treba vychádzať predovšetkým z predpisov, ktoré sú dané pre ten ktorý obor a ktoré slúžia na ochranu zdravia pracujúcich a na ich podklade potom skúmať, či zodpovedný pracovník podla nich postupoval.

I. Jestliže si pachatel přivlastní věc z majetku v socialistickém vlastnictví, tím, že se jí zmocní, dopustí se trestného činu rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 132 odst. 1 písm. a) tr. zák., i když krátce po činu na naléhání poškozeného odcizenou věc vrátí.

Trestný čin neoprávněného užívání věci podle § 249 tr. zák. (§ 133 tr. zák.) vyžaduje, aby pachatel se zmocnil věci větší hodnoty v úmyslu ji přechodně užívat. Z toho vyplývá, že pachatel, který se zmocní takové věci a pak jí přechodně nakládá způsobem, který nelze považovat za její užívání (např. odtlačením motorového vozidla na jiné místo), nemůže se dopustit trestného činu podle cit. ustanovení trestního zákona, neboť z jeho jednání se nedá dovodit, že by se zmocnil věci v úmyslu ji přechodně užívat.

Rozkrádanie majetku v soc. vlastníctve (§ 132 odst. 1 písm. b) tr. zák.) formou sprenevery tržieb inkasovaných od zákazníkov za vykonané služby predpokladá, že medzi poškodenou soc. organ. a páchatelom je právny pomer, ktorý zakladá povinnosť páchatela odviesť zinkasované tržby soc. organ. Nedovolené vykonávanie zárob. činnosti na úkor soc. organ. bez existencie takého pomeru a ponechanie si tržieb pre seba nezakladá preto tr. čin rozkrádania majetku v soc. vlastn., (§ 132 odst. 1 písm. b) tr. zák.). Rozdiel medzi tr. činom nedovoleného podnikania (§ 118 tr. zák.) a previnením proti záujmom soc. hosp. (§ 17 písm. a) zák. č. 38/1961 Zb.) spočíva v rozsahu, v akom bola konkrétna nedovolená činnosť vykonávaná. Zatial čo u tr. činu (§ 118 tr. zák.) sa vyžaduje, aby páchatel neoprávnene vykonával vo večšom rozsahu súkromné výrobné podnikanie, postačí na postih previnenie podla § 17 písm. a) zák. č. 38/1961 Zb. Rozsah nedovolenej výrobnej činnosti možno stanoviť v každom konkrétnom prípade.

I. Podle § 37 tr. zák. je možno za podmínek § 36 odst. 1 tr. zák. upustit od uložení dalšího trestu, nikoliv však uložit další trest pod dolní hranici trestní sazby.

II. Byl-li jedním rozsudkem uložen jednak trest souhrnný ( § 35 odst. 2 tr. zák.), jednak trest úhrnný ( § 35 odst. 1 tr. zák.), je každý z těchto trestů trestem samostatným, takže ohledně každého z nich platí v odvolacím řízení zákaz reformace in peius ( § 259 odst. 4 tr. ř.).

III. Výjimečné okolnosti případu ve smyslu § 40 odst. 1 tr. zák., nelze spatřovat jen v tom, že trest uložený v mezích zákonné trestní sazby by byl pro obviněného příliš přísný.