Sešit č. 4/1968

K výkladu § 56 odst. 3 zák. č. 101/1964 Sb. zejména se zřetelem na povahu plateb poukazovaných podle spolkového zaopatřovacího zákona ze dne 27. 7. 1960.

Splnil-li pracovník před 1. 7. 1964 podmínky pro nárok na starobní důchod v poměrné výši podle § 9 odst. 2 zák. č. 55/1956 Sb. a byl-li k 1. 7. 1964 zaměstnán, je třeba jeho nárok posuzovat podle § 115 zák. č. 101/1964 Sb. Takovému pracovníku nepřísluší nárok na plný starobní důchod podle § 11 a 13 zák. č. 101/1964 Sb., i když by po 1. 1. 1965 v důsledku odlišného posuzování doby zaměstnání podle § 6 cit. zák. splnil podmínky nároku na plný starobní důchod.

Výpovědní důvod musí být v písemné výpovědi uveden tak, aby bylo zřejmé, jaké jsou skutečné důvody, které vedou druhého účastníka pracovního poměru k tomu, že rozvazuje pracovní poměr, aby nevznikaly pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit, tj. který zákonný výpovědní důvod uplatňuje, a aby bylo zajištěno, že uplatněný výpovědní důvod nebude moci být dodatečně měněn. 

Ke konkretizaci jednotlivých výpovědních důvodů podle § 46 odst. 1 zák. práce. 

Doručení výpovědi podmiňuje platnost výpovědi (§ 44 odst. 1 zák. práce) a má význam z hlediska délky i počátku výpovědní lhůty.

V řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti dochází k stanovení odhadní ceny rozhodnutím státního notářství, proti němuž je přípustné odvolání. 

Dokud nedojde k pravomocnému určení odhadní ceny, nemůže dojít k prodeji.

K otázce povinnosti odpůrce zaplatit soudní poplatek za sepsání návrhu na rozvod manželství (§ 4 zák. č. 116/1966 Sb.).

Dřívější úprava práv a povinností rodičů k nezletilému dítěti (podle § 50, 86 zák. o rod.) pozbývá účinnosti právní mocí rozhodnutí o rozvodu manželství rodičů.

K právnej povahe užívania miestnosti v provizórnej ubikácii postavenej na prechodné ubytovanie pracovníkov. Bez vykonania potrebných dôkazov nemožno vopred vylúčiť, že by k získaniu práva osobného užívania služobného bytu mohlo dôjsť i v budovách určených na prechodné ubytovanie. 

O pridelení náhradného bytu žalovanej by bolo možné uvažovať len vtedy, keby bolo nepochybne zistené, že žalovanej vzniklo právo užívať služobný byt. V prípade, že by bolo zistené, že nejde ani o právo osobného užívania služobného bytu ani iných miestností, ale o poskytnutie ubytovacej služby v miestnostiach určených na prechodné užívanie podla § 300 o. z., potom nie je zákonného nároku na pridelenie náhradného bytu alebo zabezpečenie náhradného ubytovania po uplynutí dohodnutej doby.

Povinnosť hradiť sťahovacie náklady by prichádzala do úvahy len vtedy, keby súd zrušoval žalovanej právo osobného užívania k bytu trvale určenému na ubytovanie pracovníkov organizácie podla § 184 písm. a) o. z.