Sešit č. 2/1966

Ustanovení § 40 zák. č. 41/1964 Sb. neupravuje vztah mezi spoluuživateli bytu v rodinném domku, ani vztah mezi uživatelem takového bytu a osobami, bydlícími v jeho bytě jen na základě jeho práva, byť uživatel byl zároveň též vlastníkem rodinného domku. Jestliže bezpodílové spoluvlastnictví manželů k rodinnému domku bylo vypořádáno tak, že navrhovatelka se stala jeho výlučnou vlastnicí, přichází v úvahu postup podle § 132 o. z. vzhledem k tomu, že právo odpůrce v bytě bydlet zaniklo po rozvodu a vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů. K rozhodnutí této otázky je příslušný soud podle § 4 a § 132 o. z. a § 7 odst. 1 o. s. ř.

Odpadl-li právní důvod k užívání místnosti v bytě, je pro rozhodování o vyklizení této místnosti dána pravomoc soudu. Soud je v takovém případě povinen se zabývat i tím, zda žalovaný je povinen se z bytu vystěhovat teprve poté, kdy mu bude přidělen náhradní byt nebo poskytnuto náhradní ubytování.

Jestliže mezi spoluvlastníky rodinného domku dojde k neshodě o jeho užívání, nemůže soud odepřít úpravu užívání rodinného domku.

Spolubydlení rodičů nevylučuje úpravu podle § 50 zák. o rod., nesoužití rodičů nemusí ve všech případech zakládat povinnost soudu rozhodovat o úpravě poměrů nezletilého dítěte. V řízení týkajícím se péče o nezletilé děti může být též použito předběžného opatření; je ovšem třeba pečlivě uvážit, zda jsou splněny pro takové opatření všechny zákonné podmínky.

Výrok rozsudku, podle něhož je žalovaný povinen platit na výživu nezletilé určitou peněžitou částku s tím, že má právo započítat si všechny platby, které platil na výživném pro nezletilou, není určitý. Při posuzování majetkových poměrů rodiče je nutno přihlédnout i k vynaloženým nákladům, které byly použity i ve prospěch nezletilého dítěte.

Hlediska, k nimž je nutno přihlédnout při zkoumání a posuzování odůvodněných potřeb nezletilého dítěte (§ 96 odst. 1 zák. o rod.). V rozhodnutí o rozsahu vyživovací povinnosti rodičů k dítěti bude vyjádřena zásada úměrnosti životní úrovně dítěte životní úrovni rodičů, aby i zvýšené potřeby, které lze dítěti z příjmu otce poskytnout, byly zajištěny výživným stanoveným v odpovídající míře.

Povinnosť súdu postupovať tak, aby bol zistený skutočný stav veci (§ 2 odst. 5 tr. por.), vzťahuje sa na celé trestné konanie, teda tiež na rozhodovanie o tom, že sa podmienečne odsúdený v skúšobnej dobe osvedčil (§ 60 odst. 1 tr. zák. a § 330 odst. 1 tr. por.). Odsúdenie obvineného v skúšobnej dobe nezbavuje súd povinnosti zisťovať z hladiska ustanovenia § 60 odst. 1 tr. zák. celkové chovanie odsúdeného v skúšobnej dobe; nevylučuje totiž v konkrétnom prípade záver, že odsúdený viedol v skúšobnom čase riadny život pracujúceho človeka, a aby súd vyslovil podla § 60 odst. 1 tr. por., že sa osvedčil. Ak súd podla § 60 odst. 1 tr. zák. rozhodne, že podmienečne odsúdený trest vykoná, je povinný zároveň rozhodnúť tiež o zaradení odsúdeného do príslušnej nápravne výchovnej skupiny (§ 60 odst. 5 tr. zák.).