Sešit č. 2/1962

Stanovisko k postupu soudů při přejímání záruk společenských organizací za nápravu provinilých osob.

Stanovisko k postupu soudů při přejímání záruk společenských organizací za nápravu provinilých osob.

Naplnil-li pachatel skutkem spáchaným před 1. lednem 1962 znaky více trestných činů, je třeba trestnost všech činů posuzovat z hledisek uvedených v § 16 odst. 1 tr. zák. Není tedy vyloučeno ani v tomto případě, že některý trestný čin bude třeba posoudit po 1. lednu 1962 podle ustanovení nového trestního zákona, pokud to je pro pachatele příznivější, a další trestný čin podle ustanovení tr. zák. z r. 1950. Trest se vyměří podle toho zákonného ustanovení, které se vztahuje na trestný čin nejpřísněji trestný bez ohledu, zda jde o nový tr. zák. či tr. zák. z r. 1950. Nikdy však nesmí dojít k uložení takových trestů, které nový tr. zák. nepřipouští (§ 16 odst. 2, § 27, 36, 39 odst. 1 tr. zák.).

Při uplatnění § 16 odst. 1 tr. zák. je třeba posoudit každý trestný čin zvlášť z uvedených hledisek, přihlédnout ke všem ostatním ustanovením, která mají vliv na trestnost činu a učinit závěr, zda posouzení činu podle celého souboru ustanovení nového trestního zákona bude pro obžalovaného v souzeném případě příznivější. Podle § 16 odst. 1 tr. zák. je třeba u každého trestného činu zkoumat, zda posouzení podle nového práva bude pro obžalovaného příznivější. V případě trestního stíhání pro závažný trestný čin se projednání provinění nebo přestupku před místním lidovým soudem nebo jiným orgánem jeví zpravidla nežádoucí, protože by nemohlo splnit výchovný účel. Lze proto použít analogie, ježto jde o použití ustanovení tr. řádu, a sice analogie § 223 odst. 2 (§ 177 odst. 2 písm. a) tr. ř. a zastavit trestní stíhání proto, že trest, k němuž může vést stíhání obžalovaného pro provinění nebo přestupek, je zcela bez významu vedle trestu, který pro trestný čin obžalovaného očekává.

Při projednání návrhu společenské organizace podle § 4 odst. 1 tr. zák. je soud povinen přezkoumat, zda podaná záruka poskytuje předpoklady pro převýchovu pachatele, z hlediska cílů sledovaných tímto institutem.

Na základě zásady vyslovené v ustanovení § 3 odst. 1 a § 16 odst. 1 tr. zák. nutno zkoumat, zda skutek, který jest předmětem obžaloby (i napadeného rozsudku), nejen vykazuje znaky trestného činu spekulace podle § 134 a odst. 1 tr. zák. z roku 1950, nýbrž zda jej možno zároveň posoudit z hlediska ustanovení § 117 odst. 1 tr.zák. o spekulaci. Jestliže kupující naléhal na prodej vozidla, obžalovaného přemlouval, ač ten původně nebyl ochoten k uzavření dohody o prodeji vozidla, stěží lze dovodit náležitost podle ustanovení § 117 odst. 1 tr. zák., že přechovával vozidlo ke spekulačnímu cíli.

K poměru znaků trestného činu poškozování provozu podle § 135 tr. zák. z roku 1950 a porušování povinnosti v provozu socialistické organizace podle § 129, 130 tr. zák. č. 140/61 Sb. U trestného činu poškozování provozu podle § 135 tr. zák. z roku 1950 po objektivní stránce stačilo nesplnění, porušení nebo obcházení povinnosti povolání, zaměstnání nebo služby, které mělo za následek maření nebo ztížení provozu nebo rozvoje socialistických organizací zde uvedených. Trestné činy porušování povinností v provozu socialistické organizace podle § 129, 130 tr. zák. č. 140/61 Sb. vyžadují nesplnění nebo porušení důležité povinnosti a jako následkem toho poruchu v hospodářském provozu nebo v hospodářské činnosti socialistické organizace nebo větší škodu na majetku, který je v socialistickém vlastnictví.