Sešit č. 1/1996

Ustanovení § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 87/1991 Sb. lze obdobně analogicky použít i na náhradní dědice podle náhradnictví svěřenského (fideikomisární substituce) ve smyslu ustanovení § 608 dříve platného obecného zákoníku občanského z roku 1811, nikoli však již na děti nebo vnuky tohoto náhradního dědice.

Nedošlo-li k nabytí vlastnictví k nemovitosti na základě trhové smlouvy, uzavřené ještě za účinnosti obecného zákoníku občanského z roku 1811, a to pro nedostatek intabulace uvedené smlouvy do pozemkové knihy, potom byla-li tato smlouva platně uzavřena a nedošlo-li k jinému právnímu úkonu, který by ji rušil nebo měnil, došlo podle ní po účinnosti následujícího občanského zákoníku (zákona č. 141/1950 Sb.) k nabytí vlastnictví k nemovitosti již i bez zápisu do pozemkové knihy.

Namítá-li žalovaný proti žalobnímu návrhu, že jím uplatňovaný nárok zanikl započtením, nejsou splněny zákonné předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání podle ustanovení § 153a o.s.ř.

Není dána pravomoc soudů rozhodnout v občanském soudním řízení o uložení povinnosti souhlasit se změnou držitele motorového vozidla v evidenci policie a v technickém průkazu.

Výživné pro nezletilé dítě bydlící v České republice vůči otci žijícímu ve Slovenské republice určí soud zpravidla v českých korunách.

Obnova řízení je v občanském soudním řádu (v zákoně č. 99/1963 Sb. ve znění se změnami a doplňky vyhlášeném pod č. 240/1993 Sb.) upravena samostatně bez ohledu na jednotlivé druhy řízení (např. na řízení o dědictví).Při rozhodování o návrhu na obnovu řízení dědictví po zůstaviteli, který zemřel za účinnosti dřívějších předpisů, nelze vycházet z ustanovení čl. II bod 2 zákona č. 263/1992 Sb. (dříve z ustanovení § 106 odst. 3 zákona č. 95/1963 Sb. nebo z ustanovení § 660 zákona č. 142/1950 Sb.) o použití dosavadních předpisů pro řízení o dědictví, nýbrž jen z ustanovení občanského soudního řádu o obnově řízení.

Směřuje-li odvolání pouze proti výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení, je pro účely odměny advokáta hodnotou věci částka náhrady nákladů řízení, proti níž směřuje dovolání, a nikoli hodnota předmětu řízení ve věci samé (§ 13 odst. 1 vyhlášky č. 270/1990 Sb.).