Sešit č. 1/1996

Samo uveřejnění nepravdivého údaje, dotýkajícího se osobnosti fyzické osoby, zakládá zpravidla neoprávněný zásah do práva na ochranu její osobnosti, odůvodňující požadavek na poskytnutí zadostiučinění podle ustanovení § 13 odst. 1 o.z.Použití kritiky, ironizování, odsuzování a zavrhování jednání nebo činnosti fyzické osoby, opírající se o okolnosti, o nichž je sdělován nepravdivý údaj, představuje zpravidla citelný neoprávněný zásah do práva fyzické osoby na ochranu její osobnosti, přičemž tu jde o značnou intenzitu neoprávněného zásahu, který bude obvykle mít nepříznivé důsledky pro takto postiženou osobu co do jejího postavení v rodině a ve společnosti.Kritiku počínání fyzické osoby, opírající se o okolnosti, o nichž je sdělován pravdivý údaj (nejde-li o tvrzení, které se dotýká intimní sféry života fyzické osoby), nelze zpravidla pokládat za odporující ustanovení § 11 o.z., a to i když v kritice bylo použito v odpovídající míře ironizování, odsuzování a zavrhování kritizovaného počíPubl.fyzické osoby.

Jednotné celní deklarace jsou podkladem pro soudní výkon rozhodnutí podle ustanovení § 274 písm. f) o.s.ř., pokud obsahují výrok celnice (od 1. 1. 1993 celního úřadu) v celním řízení (rozhodnutí o propuštění zboží do navrženého režimu). Na toto rozhodnutí se nevztahují ustanovení obecných předpisů o správním řízení, upravující náležitosti rozhodnutí, oznámení rozhodnutí a opravné prostředky. Od 1. 1. 1993 jsou obligatorní náležitosti rozhodnutí v celním řízení stanoveny v § 104 zákona č. 13/1993 Sb. (celního zákona).

Nemůže být úspěšný návrh na nařízení soudního výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti - zástavy, který směřuje proti povinnému (dlužníku z vymáhaného závazku zajištěného zástavním právem), jestliže vlastníkem zástavy (zástavcem) je osoba odlišná od povinného.Jestliže je závazek zajištěn zástavním právem /1/, v němž je zástavním dlužníkem osoba odlišná od dlužníka hlavního závazku, musí si věřitel pro realizaci zástavního práva výkonem rozhodnutí nejprve zajistit vykonatelné rozhodnutí proti tomu, kdo je zástavním dlužníkem. Ten pak bude povinným v řízení o soudní výkon rozhodnutí, ohledně něhož bude splněna podmínka pro nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti, spočívající v tom, že o něm musí být prokázáno, že je vlastníkem nemovitosti, jejíž prodej se navrhuje.

Vzhledem k nedílnosti práva společného nájmu bytu manžely není možné, aby soudní výkon rozhodnutí vyklizením bytu se týkal jen jednoho z nich. Ukládá-li vykonávané rozhodnutí povinnost k vyklizení pouze jednomu ze společných nájemců ohledně bytu, který je ve společném nájmu bytu manžely, pak nemůže být takový soudní výkon rozhodnutí, směřující jen proti jednomu z manželů, nařízen.

V případech, kdy došlo na pozemku k demolici stavby (staveb), je nutno při stanovení náhrady za tuto odstraněnou stavbu ve smyslu ustanovení § 14 odst. 2 a 3 zákona č. 229/1991 Sb. zjistit, kdy přešel uváděný nemovitý majetek na stát způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., neboť jedním z kritérií pro stanovení ceny nemovitého majetku, k jehož demolici později došlo, je stav majetku v době tohoto přechodu na stát.

Pravomoc soudu není dána k projednání žaloby o vydání věci, kterou žalobce odůvodňuje ustanovením § 2 odst. 1 zákona č. 243/1992 Sb., a to ani v případě, že žalovaným je fyzická osoba a že žalobce v žalobě poukazuje také na ustanovení § 8 zákona č. 229/1991 Sb.

Podle ustanovení § 2 zákona č. 247/1991 Sb. se navracejí majetková práva České obci sokolské a ostatním znovu vzniklým dobrovolným organizacím, která jim byla odňata zákony č. 187/1949 Sb., č. 71/1952 Sb. a č. 68/1956 Sb., a to podle stavu k 31. 3. 1948.Nároky na vrácení uvedených majetkových práv bylo třeba uplatnit u právního nástupce organizací uvedených v § 2 zákona č. 68/1956 Sb. do 31. 12. 1991.Povinným právním nástupcem je každý subjekt, který takový odňatý majetek ke dni účinnosti zákona č. 173/1990 Sb. držel.