Sešit č. 1/1992

Vzniku nároku na odškodnění podle § 23 zák. č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, nebrání skutečnost, že k dílčímu odškodnění již došlo na základě řízení podle zák.č. 82/1968 Sb. dříve vyplacená částka se do celkové sumy nároků započte.

Trestný čin velezrady též podle § 78 odst. 1, 3 písm. f) zák.č. 86/1950 Sb., je trestným činem podléhajícím rehabilitaci podle § 2 odst. 1 písm. c) zák. č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci.

Súd rozhodujúci o určení primeraného trestu v zmysle § 2 ods. 2 zák. č.119/1990 Zb. o zaradení do nápravnovýchovnej skupiny rozhodne iba vtedy, ak ukladá nepodmienečný trest odňatia slobody, ktorý ani v čase rozhodovania súdu o rehabilitácii nebol vykonaný a jeho výkon prichádza do úvahy. Pri treste odňatia slobody už vykonanom, resp. treste výkon ktorého neprichádza do úvahy je takýto výrok nadbytočný, nakolko určenie primeraného trestu slúži len pre potreby odškodňovania v zmysle § 23 a nasl. cit. zákona.

Při stanovení přiměřeného trestu podle § 370 tr.ř. za trestné činy amnestií nedotčené soud nezrušuje výrok o úhrnném nebo souhrnném trestu v rozsudku, kterým byl trest uložen. Při postupu podle § 2 odst. 2 zák. č. 119/1990 Sb., podle něhož má být stanoven přiměřený trest za trestný čin rehabilitací nedotčený, který však od 1.7.1990 již není trestným činem, resp. bude nadále posuzován jako trestný čin mírněji trestný, soud zároveň přihlédne k ustanovení článku II odst. 3, resp. 4 zák. č. 175/1990 Sb.

Ten, kto je osobou oprávnenou podať návrh na rozhodnutie o súdnej rehabilitácii podla druhého oddielu zák. č. 119/1990 Sb. ( § 5 ods. 1 per analogiam), ale takýto návrh neurobil, nie je osobou oprávnenou podať riadny opravný prostriedok proti rozhodnutiu súdu o rehabilitácii podla tohto oddielu citovaného zákona.

Súd rozhodujúci o tom, či a do akej miery je odsúdený účastný na rehabilitácii podla druhého oddielu zák. č. 119/1990 Zb. v znení novely, nie je oprávnený skúmat správnost skutkových zistení ani právnych záverov týkajúcich sa rehabilitovaného trestného činu ani trestného činu, ktorého sa rehabilitácia nedotýka. V prípade, že pôvodné odsudzujúce rozhodnutie obsahovalo odsúdenie pre dva trestné činy spáchané v jednočinnom súbehu a nerehabilitovaný trestný čin je založený na tých istých skutkových okolnostiach ako trestný čin rehabilitovaný, je možné pri hodnotení ich vzájomnej závažnosti vyjadriť túto skutočnosť upustením od určenia primeraného trestu za trestný čin rehabilitáciou nedotknutý.

Skutečnost, že v minulosti byla délka trestu odnětí svobody zkrácena agraciačním ustanovením amnestie prezidenta republiky, je pro stanovení přiměřeného trestu podle § 2 odst. 2 zák. č. 119/1990 Sb. irelevantní, neboť se dotýká pouze výkonu trestu a jeho skutečné délky, zatímco postup podle § 2 odst. 2 cit. zák. určuje podíl z dříve uloženého trestu za trestné činy rehabilitací ze zákona nedotčené.