Sešit č. 1/1991

K výkladu ustanovení § 16 odst. 1 věta za středníkem tr. zák. o použití pozdějšího, pro pachatele příznivějšího zákona v případě trestného činu vraždy spáchaného před účinností zákona č. 175/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje trestní zákon. Podle § 16 odst. 1 tr. zák. se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější. Použití nového práva je však třeba posuzovat jako celek, aby konečný výsledek byl pro pachatele příznivější. Nutné je hodnotit starý a nový zákon jak z hlediska ustanovení zvláštní části, tak i se zřetelem k ustanovení obecné části trestního zákona. Při posouzení otázky, jaký zákon použít, nemůže tedy jít jen o srovnání trestních sankcí starého a nového zákona. Přitom je rozhodný výsledek srovnání trestů, které by byly při použití zákonů jako celků pachateli za konkrétních posuzovaných okolností uloženy. Otázku aplikace ustanovení § 16 odst. 1 tr. zák. je nPubl.řešit i za situace, kdy výrok o vině, o níž bylo rozhodnuto podle trestního zákona účinného před 1. 7. 1990, je pravomocný a v novém rozhodnutí po tomto datu je ukládán pouze trest, neboť podle citovaného zákonného ustanovení je třeba rozumět trestností činu nejen možnost pachatele uznat vinným, ale i uložit mu přiměřený trest.

Ustanovení § 368 věta druhá tr. ř., podle kterého rozhodnutí o aplikaci amnestie u osoby odpykávající v době rozhodování trest odnětí svobody, učiní soud, v jehož obvodu se trest vykonává, je třeba použít i tehdy, jestliže byl výkon trestu odnětí svobody přerušen.

Amnestia prezidenta republiky z 1. 1. 1990 podla článku I písm. d) sa vzťahuje na nevykonané peňažné tresty alebo ich zvyšky, pokial neboli uložené vedla trestu odňatia slobody. To platí aj vtedy, ak ide o tresty odňatia slobody, ktorých výkon bol podmienečne odložený a podla článku I písm. b) cit. amnestie odpustený.

Na zaplacené, tj. vykonané peněžité tresty, se amnestie prezidenta republiky z 1. 1. 1990 nevztahuje.

Není-li určitý skutek podle zákona č. 175/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje trestní zákon, od 1. 7. 1990 již trestným činem ani přečinem nelze uložit zabrání věci, jež byla k jednání dříve trestnému ve vztahu uvedeném v § 55 odst. 1 tr. zák.

Každé pravomocné odsuzující soudní rozhodnutí vyhlášené v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990, týkající se skutku spáchaného po 5. květnu 1945, pro trestný čin (zločin, přečin, přestupek) uvedený v § 2 odst. 1 písm. a) - f) zákona č. 119/1990 Sb. je ze zákona zrušeno a příslušný soud je povinen o něm rozhodnout podle § 2 odst. 2 citovaného zákona. Na tom nic nemění skutečnost, že čin, jehož se takové odsouzení týká, byl spáchán během výkonu trestu odnětí svobody odpykávaného za trestný čin (zločin, přečin,) přestupek), na který se vztahuje oddíl druhý, popř. třetí zákona č. 119/1990 nebo během výkonu vazby pro takový trestný čin (zločin, přečin, přestupek).

I. Podle § 7 odst. 2 zák. č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, rozhodnutí ve věcech bývalého státního soudu a rozhodnutí nejvyššího soudu jako soudu prvního stupně přezkoumává krajský soud, avšak byl-li odsouzený osobou podléhající pravomoci vojenských soudů, je k projednání věci příslušný vyšší vojenský soud podle nyní platných předpisů. "Přezkoumáváním" ve smyslu § 7 odst. 2 zák. č. 119/1990 Sb., je nutno rozumět jak rozhodování podle oddílu druhého, tak i přezkumné řízení podle oddílu třetího zákona o soudní rehabilitaci. II. Manželka odsouzeného je osobou oprávněnou podle § 142 odst. 1 tr. ř. k podání stížnosti proti usnesení o rehabilitaci podle § 2 odst. 2 zák. č. 119/1990 Sb., pokud k takovému usnesení dala podnět svým návrhem.