Sešit č. 1/1969

V ustanovení § 171 odst. 1 písm. a) tr. zák. nie je zahrnuté také konanie, keď niekto zmarí alebo podstatne sťaží výkon rozhodnutia štátného orgánu tým, že neodstráni vec, ktorej sa také rozhodnutie týka. Preto ak výkon úradného rozhodnutia spočíva v tom, že konkrétna vec je odstránená, nie je konaním, ktoré naplňuje znaky trestného činu marenia výkonu úradného rozhodnutia podla § 171 odst. 1 písm. a) tr. zák., keď niekto túto odstránenú vec uvedie do pôvodného stavu, aký bol pred výkonom rozhodnutia.

Směrnice ministerstva financí pro prodej rodinných domků z národního majetku občanům z 2. 4. 1964, čj. 314/17. 756/64, uveřejněné ve Věstníku ministerstva financí č. 5/1964, nejsou obecně závazným předpisem, nýbrž toliko pokynem ministerstva financí pro postup organizací spravujících národní majetek. Z toho plyne, že nelze vyvozovat důsledky neplatnosti právního úkonu, jenž byl uzavřen mezi organizací spravující národní majetek a občanem v rozporu s pokyny obsaženými v těchto směrnicích, s poukazem na to, že jde o právní úkon odporující zákonu nebo jej obcházející; ovšem nelze zcela vyloučit - vzhledem k okolnostem konkrétního případu - rozpor takového právního úkonu se zájmy společnosti.

Trest zákazu činnosti začíná zásadně právní mocí rozsudku. Doba, po níž odsouzený k tomuto trestu uložený zákaz nerespektuje, neprodlužuje dobu výkonu tohoto trestu. Tuto dobu prodlužuje pouze výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody, pokud vedle něl byl uložen zákaz činnosti (§ 49 odst. 3 tr. zák.). Zákonné podmínky pro podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti podle § 61 odst. 3 tr. zák. nejsou splněny, nerespektoval-li odsouzený během výkonu tohoto trestu vyslovený zákaz. Porušování uloženého zákazu může podle okolností zakládat i trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák.

Jestliže byl povinnému přidělen vykonatelným rozhodnutím místního národního výboru jako náhradní byt dosavadní byt oprávněného, nebrání nařízení výkonu rozhodnutí vyklizením skutečnost, že oprávněný neuvolnil dosavadní byt pro povinného již v době nařízení výkonu rozhodnutí.

Při stanovení výše škody způsobené při dopravní nehodě, je soud povinen přezkoumat správnost vyúčtování opravy motorového vozidla zejména v tom směru, zda způsobené škody nebylo využito k opravě motorového vozidla nad rámec jeho poškození trestným činem, tj. i k opravě, resp. výměně součástek opotřebených jeho běžným používáním. Z ustanovení § 422 odst. 2 obč. zák. vyplývá, že soud v adhézním řízení může přiznat náhradu jiné škody jen, když jde o škodu způsobenou úmyslným jednáním.

Je-li rozhodnutí o nákladech řízení odvislé od výsledku řízení ve věci samé, musí být obsaženo v rozsudku, jímž se řízení ve věci končí; později může být rozhodnuto o nákladech řízení jen za podmínek § 166 o. s. ř. (jestliže soud opomněl rozhodnutí o nákladech řízení). Výjimečně - když nelze v době konečného rozhodnutí ve věci samé přesně určit výši nákladů řízení - může soud v rozsudku, jímž se řízení ve věci končí, vyslovit, zda z v jakém poměru je účastník povinen nahradit druhému účastníku náklady řízení, a vyhradit dodatečnému rozhodnutí určení výše (vyčíslení) těchto nákladů.

K spolupachatelství na trestném činu neoprávněného užívání věci z majetku v socialistickém vlastnictví podle § 133 tr. zák., spáchaném zmocněním se motorového vozidla.