Rok 1991

Než soud rozhodne o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ke stavbě jejím reálným rozdělením, je povinen se zabývat tím, zda jsou dosavadní spoluvlastníci nebo některý z nich (někteří z nich) ochotni hradit náklady na rozdělení věci.Jestliže by žádný ze spoluvlastníků nebyl ochoten nic vynaložit na provedení nezbytných stavebních úprav, musela by být stavba z tohoto hlediska považována za nedělitelnou.

Podle ustanovení § 2 odst. 2 věta druhá zák. č. 119/1990 Sb. stanoví soud, vztahuje-li se rehabilitace podle odstavce 1 citovaného zákonného ustanovení jen na některý z trestných činů, za něž byl uložen úhrnný nebo souhrnný trest, podle vzájemného poměru závažnosti přiměřený trest za trestné činy (zločiny) rehabilitací nedotčené.Při stanovení přiměřeného trestu je nutno vycházet z předpisů trestního práva účinných v době původního rozhodování (ex tunc) k ustanovení § 16 odst. 1 tr. zák. se nepřihlíží. Základním hlediskem přitom však je vzájemný poměr závažnosti rehabilitovaného a nerehabilitovaného trestného činu. Druhem trestu ani jeho rozpětím v příslušném předpisu proto není soud vždy vázán.

Ustanovení § 53 odst. 1 a 2 zák. práce platí i pro okamžité zrušení vedlejšího pracovního poměru.

Z podnětu stížnosti odsouzeného podané proti usnesení, kterým bylo rozhodnuto podle § 155 odst. 1 tr. ř. o jeho povinnosti nahradit státu odměnu a hotové výdaje uhrazené ustanovenému obhájci státem, nelze přezkoumávat správnost předchozího pravomocného usnesení, jímž soud rozhodl podle § 151 odst. 3 tr. ř. o výši odměny a náhradě hotových výdajů ustanoveného obhájce.Pokud odsouzený nemá nárok na bezplatnou obhajobu podle § 33 odst. 2 tr. ř., o čemž soud rozhodne, je povinen státu nahradit tu částku, která byla na základě usnesení vydaného podle § 151 odst. 3 tr. ř. ustanovenému obhájci státem uhrazena.

Ak v dôsledku organizačných zmien došlo k zrušeniu určitej funkcie v organizácii a pracovník bol z tejto funkcie neplatne prevedený do inej funkcie, pričom vyhlásil, že s prevedením nesúhlasí, ide tu o prekážku na strane organizácie a pracovníkovi vzniká nárok na náhradu mzdy podla ustanovenia) § 130 Zák. práce.

Při rozhodování o nároku obhájce na odměnu a náhradu hotových výdajů (§ 151 odst. 3 tr. ř.) soud přezkoumává správnost účtování úkonů právní pomoci poskytnutých ustanoveným obhájcem, nikoli však kvalitu úkonů poskytnuté právní pomoci.

Pre posúdenie toho, či ide u pracovníka o prácu nadčas, je pri jej nariaďovaní ako aj pri jej odmeňovaní (s príplatkom za jej vykonanie) rozhodujúca úprava o dňoch pracovného pokoja, ktorá sa pracovníka týka.Dni pracovného pokoja (t. j. dni, na ktoré pripadá nepretržitý odpočinok v týždni v zmysle ustanovenia § 91 ods. 1 Zák. práce) sú kalendárne nedele, prípadne iné dni nepretržitého odpočinku pracovníka v týždni (ak je práca v kalendárnej nedeli uňho obvyklá a ak má teda deň nepretržitého odpočinku v iný pracovný deň), ďalej volné soboty (ak nie sú určené ako pracovné dni), prípadne iné volné pracovné dni namiesto nich, a dni smenového volna (napr. v nepretržitých prevádzkach).V mesiaci, v ktorom pracovník čerpal náhradné volno za nadčasovú prácu, patrí pracovníkovi tiež plný základný mesačný plat.Náhradné volno za prácu nadčas nepatrí pracovníkovi, ktorému sa mzda určila tak, že sa v nej brala do úvahy práca nadčas.