Rok 1976

I. Trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 tr. zák. a trestný čin rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 132 odst. 1 písm. c) tr. zák. je dokonán, když pachatel si cizí věc přivlastní tím, že se jí zmocní. Za dokonané zmocnění se věci lze považovat, když pachatel po násilném vniknutí do místnosti pomocí klíčů vnikne do skříní a stolů, odcizí z nich věci a uloží do připraveného zavazadla, i když pak za dalším účelem v místnosti setrvá.

Ochranný dohled se začíná vykonávat - nejsou-li důvody pro přerušení jeho výkonu - následujícím dnem po propuštění odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody a nikoli až poučením odsouzeného podle § 4 nař. min. vnitra ČSSR č. 33/73. Jen stal-li se výrok soudu o uloženém ochranném dohledu pravomocným až po propuštění odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody, začíná výkon ochranného dohledu dnem, který následuje po dni, kdy rozhodnutí o ochranném dohledu nabyla právní moci. Okamžik, kdy započal výkon dříve uloženého ochranného dohledu, určí pro potřebu použití § 3 odst. 2 zák. č. 44/1973 Sb. při opětném ukládání ochranného dohledu soud podle obsahu příslušných spisů neurčuje jej tedy orgán vykonávající ochranný dohled.

I. Při stanovení poloviny vykonané části trestu zákazu činnosti pro potřebu rozhodnutí o podmíněném upuštění o výkonu zbytku tohoto trestu se postupně uložené a dosud nevykonané tresty zákazu činnosti (za předpokladu, že jde o zákaz téže činnosti) sčítají.

Rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii, jímž se tresty podmíněně odložené promíjejí s účinkem, že se dnem tohoto rozhodnutí na odsouzení hledí, jako by nebyl odsouzen, brání soudu, aby teprve po uplynutí zkušební doby, k němuž by došlo až po vyhlášení amnestie, rozhodoval o tom, zda se podmíněné odsouzený ve zkušební době osvědčil. Pouze v případě, v němž byl podmíněně odsouzenému uplynula zkušební doba ještě před vyhlášením takového rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii, byl by soud povinen provést šetření o tom, zda se podmíněně odsouzený ve zkušební době osvědčil či nikoliv. V takovém případě by použití amnestie přicházelo v úvahu jen tehdy, jestliže by soud došel k závěru, že se podmíněně odsouzený neosvědčil.

Ustanovení § 264 odst. 2 tr. ř. o tom, že v důsledku odvolání podaného jen ve prospěch obviněného, nemůže být obviněnému v novém řízení uložen přísnější trest, než jaký mu byl uložen zrušeným rozsudkem, váže soud prvního stupně i tehdy, jestliže po částečném zrušení rozsudku soudu prvního stupně řízení o některém z trestných činů nebo přečinů bylo vyloučeno ze společného řízení a odvolací soud za trestný čin, resp. přečin, ohledně něhož zůstal výrok o vině beze změny, uložil samostatný trest a soud prvního stupně rozhodující o vyloučeném trestném činu, resp. přečinu ukládá souhrnný trest ve vztahu k trestu uloženému rozsudkem odvolacího soudu.

O súbor podstatných súčiastok určených na zostavenie vysielacej stanice v zmysle § 186 odst. 1 Tr. zák. ide vtedy, keď súčiastky vzhladom na svoju povahu a ako celok slúžia na zostavenie vysielacej stanice a sú na tento ciel páchatelom určené.

Dôvodom na vrátenie veci prokurátorovi na došetrenie podla § 188 odst. 1 písm. f) Tr. por. je fakt, že obvinený nemal v prípravnom konaní obhajcu, hoci so zretelom na sadzbu odňatia slobody ide o prípad nutnej obhajoby v zmysle § 36 odst. 3 tr. por.