Rok 1972

Péče o invalidní nezletilé dítě je náhradní dobou podle ustanovení § 7 odst. 1 písm. d) zákona č. 101/1964 Sb. /1/ jen tehdy, je-li dítě plně invalidní ve smyslu ustanovení § 20 odst. 3 téhož zákona. Za invalidní se považuje dítě, jde-li u něho z lékařského hlediska o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jenž by u dospělého zakládal plnou invaliditu. U dítěte školního věku nejde ovšem o neschopnost k výkonu soustavného zaměstnání, nýbrž o to, zda je dítě pro svůj dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav neschopno připravovat se k budoucímu povolání nebo je schopno připravovat se k němu jen za mimořádných podmínek.

Skončilo-li trestní stíhání proti obviněnému pravomocným rozhodnutím prokurátora o postoupení věci národnímu výboru k projednání jako přestupek, nelze pokračovat v trestním stíhání, nebylo-li takové rozhodnutí v předepsaném řízení zrušeno.

Náhrada za ztrátu na výdělku nepřísluší pracovníkovi, který onemocněl nemocí z povolání uvedenou ve vyhlášce č. 75/1967 Sb., když pracovník nabyl schopnosti k výkonu práce odpovídající jeho kvalifikaci. Není tedy třeba, aby pracovník nabyl tu pracovní schopnost, kterou měl před zjištěním nemoci z povolání a kterou lze určit jen podle náplně tehdy vykonávané práce, případně i podle výše platu tehdy pobíraného.

Pro trestný čin je možno obviněného stíhat před soudem jen na základě obžaloby prokurátora po předcházejícím přípravném řízení.

K zachování lhůty 15 dnů k vydání nového kárného opatření (§ 81 odst. 4 zák. práce) je třeba, aby v této lhůtě bylo rozhodnutí o uložení kárného opatření pracovníku doručeno.

III. Za škodu ve smyslu § 8 písm. c) zák. č. 150/1969 Sb. o přečinech je třeba považovat skutečně vzniklou majetkovou škodu, např. náklady vynaložené na příplatky za práci přesčas pracovníkům, kteří museli nahradit nevykonanou práci absentéra, penále za nesplnění termínu dodávek, zdržné za opožděné vyložení železničních vagónů apod. Za škodu v tomto smyslu však nelze považovat ztrátu plánované produktivity, i když ji lze vyjádřit v penězích.

Železničnú stanicu nie je možné považovať za organizáciu v zmysle ustanovenia § 8 Zák. práce, ktorá by mohla vystupovať v občianskom súdnom konaní ako účastník konania.