Rok 1970

Vypořádání ve smyslu § 142 o. z. se provádí jako vypořádání v širším slova smyslu, v jehož rámci se přihlíží např. i k tomu, zda a do jaké míry některý z dřívějších podílových spoluvlastníků zhodnotil společnou nemovitou věc investicemi apod.

Z podnětu odvolání prokurátora proti výroku o náhradě škody je odvolací soud povinen podle § 254 odst. 1 tr. ř. přezkoumat zákonnost a odůvodněnost všech výroků rozsudku, proti nimž může prokurátor podat odvolání, tedy i výroku o vině a trestu. Odvolání podané prokurátorem proto, že soud prvního stupně neuložil obviněnému povinnost nahradit škodu, ačkoliv potřebné podklady pro takové rozhodnutí byly splněny, je odvoláním podaným v neprospěch obviněného. Takovým odvoláním se totiž odvolatel domáhá změny napadeného rozsudku, která by znamenala zhoršení postavení obviněného.

Jestliže družstevník uplatňuje ve své žádosti o dávku i zápočet doby, ve které podle evidence orgánu sociálního zabezpečení neodpracoval stanovený počet pracovních dnů (§ 39 odst. 2 zák. č. 103/1964 Sb.), je orgán sociálního zabezpečení povinen vyvolat rozhodnutí dávkové komise okresního národního výboru o tom, zda družstevník neodpracoval stanovený počet pracovních dnů bez vážného důvodu. Toto rozhodnutí je pak podkladovým rozhodnutím pro rozhodnutí o dávce a jako takové podléhá přezkumné činnosti soudu.

Skutočnosť, že páchatel trestného činu, vypočúvaný ako svedok v trestnej veci iného obvineného a vypovedajúci nepravdu ohladne svojho trestného činu, bol riadne poučený o práve odoprieť výpoveď, má len procesný význam v tom smere, že takúto výpoveď treba považovať za dôkaz výpoveďou svedka podla § 89 odst. 2 a § 97 a nasl. tr. por. Nemá však hmotnoprávny význam v tom smere, že sa takýto páchatel dopúšťa trestného činu krivej výpovede podla § 175 odst. 1 tr. zák. Trestná zodpovednosť takéhoto páchatela za trestný čin krivej výpovede podla § 175 odst. 1 tr. zák. by odporovala zásade, že obvinený nesmie byť donucovaný k doznaniu žiadnym spôsobom (§ 91 odst. 1 tr. por.).

Ust. § 107 j) zák. č. 101/1964 Sb. nemůže být chápáno tak, že by snad taxativní výpočet důchodů v něm uvedený byl i závazným pořadím určujícím důchod, jenž má být zvýšen, jestliže je poskytováno několik z uvedených důchodů. V případě souběhu nároků na důchod je nutno vycházet z ust. § 107 a) zák. č. 101/1964 Sb., podle něhož platí pro důchodové zabezpečení účastníků odboje a pozůstalých po nich ustanovení tohoto zákona (v této souvislosti § 56 odst. 2 zák. č. 101/1964 Sb.). Z toho vyplývá, že se při souběhu nároků na důchod zvyšuje ve smyslu § 107 j) zák. č. 101/1964 Sb. ve znění zák. č. 161/1968 Sb. jedině důchod, který nebyl v důsledku souběhu krácen a že k takto zvýšenému důchodu náleží polovina důchodu, který byl již v důsledku souběhu krácen. Smyslu zákona neodpovídá výklad, že je při souběhu nároků na důchod možné zvýšení jen tehdy, když úhrn důchodů stanovený podle § 56 odst. 2 zák. č. 101/1964 Sb. nedosahuje částky 600,- Kčs měsíčně.

I. K hodnocení nepřímých důkazů. Soud může opřít výrok o vině i o nepřímé důkazy, ovšem jen za předpokladu, že tvoří ve svém souhrnu logickou, ničím nenarušenou a uzavřenou soustavu nepřímých důkazů (nestačí proto jen jeden nepřímý důkaz) vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících, které v celku shodně a spolehlivě dokazují skutečnost nebo skutečnosti, které jsou v takové příčinném vztahu k dokazované skutečnosti, že z nich možno dovodit jen jediný závěr a současně vyloučit možnost jiného závěru. Nepřímé důkazy vedoucí sice k důvodnému podezření vůči obviněnému, nevylučující však reálnou možnost, že pachatelem mohla být i jiná osoba, nejsou dostatečným podkladem pro uznání viny obviněného.

Rozhodnutie o tom, či sa navrhovatel podrobí operácii či nie, je závislé len na ňom jeho negatívne rozhodnutie nemôže mať pre neho žiadne nepriaznivé následky z hladiska jeho nároku na invalidný dôchodok.