Rok 1963

Zamestnanec, ktorému bolo navrhnuté ústavné ošetrovanie alebo kúpelná liečba, nesmie byť predčasne prepustený z dôvodu ďalej trvajúcej neschopnosti k práci alebo tohto liečenia a ani mu nesmie byť daná výpoveď, a to v čase podania návrhu (doporučenia ošetrujúceho lekára) až do času, kedy bolo liečenie absolvované alebo kedy bolo rozhodnuté, že sa toto liečenie nepovoluje alebo povolené neposkytne.

Škodou, ktorú podmienečne prepustený trestným činom spôsobil, rozumie sa len škoda prameniaca práve z trestného činu, pre ktorý bol páchatel odsúdený. Majetková újma vzniklá osobám, ktoré poskytli úplatok, nie je škodou v zmysle ustanovenia § 63 ods. 3 tr. zák (§ 34 ods. 2 tr. zák. 1950) a nie je preto možno ani osobe podmienečne prepustenej uložiť, aby ju nahradil.

Ke změně výchovného prostředí podle § 41 zák. o právu rod. může dojít jen tehdy, změní-li se podstatně osobní a rodinné poměry rodičů, jejich společenské uplatnění, poměr k práci a veřejnému životu, zdravotní stav a hospodářská situace.

Pre spolahlivé splnenie účelu tr. konania, ktoré má prispieť ako k náprave obžalovaného, tak aj k účinnej ochrane spoločnosti, je treba, zjednať na základe poznatkov o charaktere zažalovanej činnosti a o prítomnom stave obžalovaného tiež podklady pre rozhodnutie, či nie je treba uložiť u tohoto ochranné liečenie (§ 72 odst. 2 písm. a) tr. zák.). Takýto postup môže byť potrebný aj vtedy, keď je obžalovaný dočasne hospitalizovaný z dôvodov nezávislých na trestnom pokračovaní. Ustanovenie § 224 odst. 1 tr. por. ukladá súdu, aby prerušil tr. stíhanie, ak obvinený nie je pre duševnú chorobu, ktorá nastala až po spáchaní činu, schopný chápať zmysel tr. konania. Ak obžalovaný v čase, keď sa jeho vec má prejednať na hlavnom pojednávaní, je na liečení v psychiatrickej liečebni, je povinnosťou súdu presvedčiť sa o tom, v akom duševnom stave sa tento nachádza, aby mohol rozhodnúť, či vzhladom na hospitalizáciu obžalovaného nenastal stav, ktorý by vyžadoval prerušenie tr. konania po dobu, pokial takPubl.tav potrvá.

Částka 50,- Kčs měsíčně pro přiznání náhrady ušlého výdělku po pracovním úrazu podle § 7 odst. 3 zák. č. 150/1961 Sb. rozhodná, znamená náhradu ušlého měsíčního výdělku po pracovním úrazu, která má být podle zák. č. 150/1961 Sb. a vyhl. č. 7/1962 Sb. poškozenému hrazena; při jejím výpočtu nelze přihlížet při původním výdělku poškozeného k částkám přesahujícím maxima uvedená v § 2 odst. 1 vyhl. č. 7/1962 Sb.

Ustanovení § 41 písm. b) tr. zák. na rozdíl od § 41 písm. a) tr. zák. neklade podmínku závažnosti trestných činů, nýbrž ustanovuje, že za nebezpečného recidivistu je třeba pokládat též pachatele, který soustavně páchá úmyslné trestné činy téže povahy, ač již byl pro takové trestné činy vícekráte potrestán. Délku doby, která uplynula od posledního odsouzení, uvádí jako okolnost, která by vzhledem k předchozím odsouzením pachatele ovlivňovala stupeň nebezpečnosti trestných činů, pouze příkladmo. Délkou doby, která uplynula od posledního odsouzení, nutno rozumět nejen dobu, která uplynula od právní moci rozsudku, nýbrž i dobu, která uplynula od podmíněného propuštění nebo po odpykání trestu. Spáchá-li odsouzený trestný čin v době výkonu trestu a budou-li splněny i ostatní znaky uvedené v § 41 písm. a) nebo b) tr. zák., nutno pachatele považovat za zvlášť nebezpečného recidivistu.

K naplnění znaků trestného činu útoku na veřejného činitele podle § 156 odst. 1 tr. zák. stačí, byla-li výhrůžka usmrcením, ublížením na zdraví nebo způsobením škody velkého rozsahu vážně pronesena a stalo-li se tak v úmyslu působit na výkon pravomoci veřejného činitele nebo pro tento výkon. Nezáleží na tom, zda měl pachatel určitý úmysl výhrůžku splnit.