Rok 1961

Odpovědnost za škodu vzniklou tím, že podnik zaplatil pokutu za včas nevrácené obaly.

Účelem exekučního řízení je provést výkon rozhodnutí, které jako exekuční titul tvoří základ vedené exekuce, a nikoliv rozhodovat o důvodnosti nároku, který nebyl předmětem nalézacího řízení. Okolnosti týkající se důvodnosti nároku nemohou být proto uplatněny ani námitkami proti exekuci podle § 441 o. s. ř. ani postupem podle § 436 o. s. ř.

Dohoda účastníkov o tom, že zamestnanec bude za práce rovnakého druhu, ku ktorým sa zaviazal už zmluvou pracovnou, odmeňovaný osobitne podla vykonaného diela, je v rozpore s predpismi o štátnej mzdovej politike a s predpismi o odmeňovaní práce nad čas a je preto neplatná.

Opakování trestné činnosti téhož druhu po dobu několika roků pro níž byl obžalovaný již dvakrát pravomocně odsouzen, jeho protispolečenský postoj vyplývající z dalších trestných činů a kázeňských provinění, pro něž byl trestán, a jeho odmítavý postoj k jakémukoliv výchovnému působení, charakterizují osobu pachatele jako zvlášť nebezpečného recidivistu. Proti takovým pachatelům je soud povinen použít přísnějších nepodmíněných trestů.

Postup podle § 43 zák. č. 55/1956 Sb. (určení osoby, které má být dávka vyplacena místo oprávněnému v případech, že by se výplatou dávky oprávněnému zřejmě nedosáhlo účelu, kterému má dávka sloužit, nebo kdyby tím byly poškozeny zájmy osob, které je povinen vyživovat), není na místě, jestliže nejde o dávku důchodového zabezpečení, ale o plnění pojistné smlouvy.

K závěru, že odsouzený nevedl ve zkušební době řádný život pracujícího člověka nestačí sama o sobě skutečnost, že se podmíněně propuštěný dopustil ve zkušební době méně závažného trestného činu, za který mu s přihlédnutím k jeho jinak řádnému životu pracujícího člověka byl uložen podmíněný trest odnětí svobody, později rozhodnutím presidenta republiky ze dne 1. prosince 1957 o amnestii prominutý s účinkem, že se na pachatele hledí, jakoby nebyl odsouzen.

Nárok Československého státu - státní zdravotní správy proti Československé státní automobilové dopravě, národnímu podniku, na náklady léčebné péče je přímým nárokem státu podle § 13 zák. č. 58/1956 Sb.; tento nárok se promlčuje ve 3 letech podle § 15 cit. zák. a nikoli v 6 měsíční lhůtě podle § 10 zák. č. 63/1951 Sb. Při posuzování tohoto nároku nutno vzhledem k pozdější speciální úpravě odpovědnosti zaměstnance podle zák. č. 71/1958 Sb. vyjít ze zásad rozhodnutí č. 46/1960 Sbírky rozh. čs. soudů; zavinění zaměstnance, který z nedbalosti způsobil při výkonu zaměstnání porušením povinností z pracovního poměru škodu třetí osobě, se považuje proto za provinění podniku.