Rok 1957 / Ročník IX

Škoda utrpěná pádem na zasněženém nástupišti železniční stanice není sama o sobě škodou, která by byla vyvolána zvláštní povahou vlastní železničnímu provozu podle § 1 odst. 1 zák. č. 63/1951 Sb., o odpovědnosti za škody způsobené dopravními prostředky.

Československým státním drahám nelze za tento úraz přičítat odpovědnost ani podle občanského zákoníka (§ 12 zák. č. 63/1951 Sb.), jestliže nástupiště, které bylo řádně posypáno, stalo se kluzkým náhlou vánicí trvající v době úrazu.

Pre otázku, či otec neplní svoju zákonnú vyživovaciu povinnosť v zmysle § 210 tr. zák. voči svojmu dieťaťu, nie je rozhodujúca iba skutočnosť, že dieťa, ktoré už nechodí do školy a nie je v učebnom pomere, dosiahne takého veku a je tak vyvinuté, že je práceschopné, ale rozhodujúca je skutečnosť, či s prihliadnutím na konkrétne okolnist prípadu má dieťa možnosť živiť sa svojou vlastnou prácou.

Zohyžděním ve smyslu § 355 obč. zák. je nutno rozumět zohyždění trvalejšího rázu, které omezuje poškozeného v normální náplni života tím, že jej vylučuje z uplatnění ve společnosti, ve sportu v kulturním životě a pod. Tak je tomu, i když se následky poranění projevují spíše v celém počínání a chování poškozeného (grimasy, porucha chůze, způsob jednání s lidmi), než v tělesném zohyždění.

Předpokladem nároku na odškodnění není, že si poškozený sám uvědomuje újmu způsobenou zohyžděním a že sám je s to rozhodnout, jak použít přiznaného odškodnění.

Ustanovení § 238 odst. 1 tr. ř. nebrání, aby soud posoudil zažalovaný skutek podle přísnějšího zákonného ustanovení jako spáchaný za okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby, jestliže tyto okolnosti vyjdou najevo teprve při hlavním líčení, aniž byly uvedeny v žalobním návrhu.

Posouzení zažalovaného skutku podle přísnějšího ustanovení zákona nevyžaduje vrácení věci prokurátoru k došetření (§ 239 odst. 1 tr. ř.), jestliže okolnosti podmiňující použití přísnějšího ustanovení zákona jsou dostatečně objasněny.

Zápůrčí žalobu ve smyslu § 152 odst. 1 obč. zák. může proti třetí osobě podat i jen jeden ze spoluvlastníků věci, o jejíž ochranu jde.

Stížnost proti rozhodnutí soudu o odkladu výkonu trestu je přípustná s výjimkou případu rozhodnutí o odkladu výkonu trestu podle § 345 odst. 1 tr. ř. a podle § 348 odst. 1 a § 349 tr. ř.

Nesprávné, zákonu odporující poučení soudu první stolice o možnosti podat stížnost, nemůže nic změnit na zákonem stanovené nepřípustnosti stížnosti.

Použití ustanovení § 556 o. s. ř. v případě svémocného okupování bytu.