část civilní

Jestliže zaměstnanec byl z funkce, která se obsazuje jmenováním ( § 27 odst. 4 zák. práce), odvolán nebo se této funkce vzdal, nejde o překážku v práci na straně zaměstnavatele, nekoná-li dále pro zaměstnavatele práci proto, že se s ním zaměstnavatel nedohodl na jeho dalším pracovním zařazení na jinou práci odpovídající jeho kvalifikaci, popřípadě na jinou pro něho vhodnou práci, nebo proto, že zaměstnavatel pro něj takovou práci nemá. Náhrada mzdy ve smyslu ustanovení § 130 odst. 1 zák. práce mu proto nenáleží. Má-li zaměstnavatel pro zaměstnance jinou práci odpovídající jeho kvalifikaci, popřípadě jinou pro něho vhodnou práci, avšak tuto práci mu nenabídne nebo mu takovou práci nenabídne ihned, jakmile je to možné, jde o porušení právní povinnosti způsobené v rámci plnění úkolů zaměstnavatele těmi, kdo jednají jeho jménem. Za škodu způsobenou porušením těchto právních povinností zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci podle ustanovení § 187 odst. 2 zák. práce.

Obec je při podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí k vymožení místního poplatku osvobozena od soudních poplatků podle § 11 odst. 2 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Soud může výrokem rozsudku zbavit fyzickou osobu způsobilosti k právním úkonům nebo ji v této způsobilosti omezit. Výrok rozsudku o omezení způsobilosti fyzické osoby jen ohledně samostatného jednání před soudy a úřady je v rozporu se zákonem.

Dražební vyhláška je rozhodnutí, které soud vydává formou usnesení. Proti usnesení soudu prvního stupně, kterým se vydává dražební vyhláška, je odvolání přípustné; to neplatí u těch výroků, jimiž se jen upravuje vedení řízení.

Ustanovení § 676 odst. 2 obč. zák. platí i pro nájem bytu. Nepostupoval-li pronajímatel proti nájemci, který byt dále užívá, způsobem uvedeným v ustanovení § 676 odst. 2 obč. zák., nájem bytu se obnoví a nezanikne tedy uplynutím doby, na kterou byl sjednán.

Právnická osoba dožadující se věcí (práv), jež jí (její právní předchůdkyni) měla být nesprávně (protizákonně) odňata státem, se nemůže dovolávat skutečností rozhodných jen z hlediska zákona č. 87/1991 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) a zákona č. 229/1991 Sb. (ve znění pozdějších předpisů). Zákonem “jehož má být použito při řešení věci” se ve smyslu ustanovení § 109 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a článku 95 odst. 2 Ústavy ČR rozumí pouze takový zákon, jehož odstranění (zrušení) Ústavním soudem ČR by ve svých důsledcích mohlo mít vliv na rozhodnutí soudu ve věci. Mimo rámec správního soudnictví jsou obecné soudy oprávněny zkoumat správní akty zásadně jen se zřetelem k tomu, zda jde o akty nicotné (nulitní). Oproti tomu u kategorie aktů věcně vadných i aktů nezákonných platí presumpce jejich správnosti. Okolnost, že dílčí výměry o rozsahu znárodnění nebyly podepsány přímo ministrem, leč úředníky mu podřízenými, nezpůsobuje nicotnost těchto individuálních správních aktů, nýbrž jen jejich nezákonnost; tím není dotčeno hodnocení takového postupu jako “zjevně protiústavního”.

Předkupní právo spoluvlastníka věci ( § 140 obč. zák.) není pohledávkou, kterou by bylo třeba ve smyslu ustanovení § 20 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, přihlásit v konkursu; prohlášením konkursu toto právo nezaniká. Podá-li jiný účastník řízení než úpadce návrh na pokračování v řízení přerušeném prohlášením konkursu, stane se správce konkursní podstaty účastníkem řízení místo úpadce; okolnost, že úpadce později sám podal návrh na pokračování v řízení, není rozhodná. Podá-li (při dodržení postupu podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. c/ zákona č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů) úpadce návrh na pokračování v řízení jako první, pak později podaný návrh dalšího účastníka, případně správce, již ze správce konkursní podstaty účastníka řízení místo úpadce nečiní.