Sešit č. 8/1972

K vyporiadaniu pohladávky poručitelovho veritela odchylne od ustanovenia § 470 ods. 2 O. z. môže dôjsť v konaní o dedičstve iba vtedy, ak dedičstvo nadobúda viac dedičov (§ 39 ods. 2, 3 Not. por.). V týchto prípadoch je veritel poručitela účastníkom konania o dedičstve.

Při přezkoumávání rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení o přiznání vdovského důchodu rozvedené ženě, je třeba, aby soud vyslovil ve svém rozhodnutí závazný právní názor nejen v otázce, zda navrhovatelka splňuje podmínky názoru na vdovský důchod, ale také pokud jde o stanovení rozsahu tohoto nároku s přihlédnutím k ustanovením § 30 odst. 5 a § 31 odst. 4 zákona č. 101/1964 Sb. a § 92 a násl. zák. o rod.

Ak došlo k zastaveniu výplaty dávky a bolo preto z toho dôvodu potrebné uplatňovať nárok na výplatu dávky, môže dôjsť k premlčaniu jednotlivých splátok už priznanej dávky.

Pro výši vdovského důchodu po účastníku odboje je rozhodná výše důchodu, na který by měl zemřelý účastník odboje nárok v době smrti. Výše vdovského důchodu, jenž byl vdově po účastníku odboje dosud přiznán, a základ, z něhož byl tento důchod vyměřen, nemají význam pro posouzení výše vdovského důchodu se zřetelem na důchodové nároky zemřelého účastníka odboje podle úpravy obsažené v zákoně č. 161/1968 Sb.

Pro vznik nemoci z povolání uvedené pod č. 22 Seznamu nemocí z povolání (příloha č. 1 k vyhlášce č. 102/1964 Sb.) není rozhodné, zda měl pracovník zvýšenou dispozici nebo predispozici pro onemocnění touto nemocí. Příčinná souvislost s výkonem zaměstnání jako jedna z podmínek vzniku nemoci z povolání uvedené pod č. 22 Seznamu nemocí z povolání je dána, bylo-li prokázáno, že kožním onemocněním způsobeným účinkem určité škodliviny byl postižen pracovník v zaměstnání, v němž pracovníci přicházeli s touto škodlivinou do styku, a že toto kožní onemocnění nutí postiženého pracovníka ke změně zaměstnání.

Pre stanovenie výšky invalidného dôchodku v zmysle ustanovenia § 23 ods. 5 zákona č. 101/1964 Zb., /1/ teda bez obmedzenia podla ustanovenia § 23 ods. 4 citovaného zákona, sa nevyžaduje, aby zamestnanie I. pracovnej kategórie trvalo ku dňu nároku na invalidný dôchodok.

Péče o invalidní nezletilé dítě je náhradní dobou podle ustanovení § 7 odst. 1 písm. d) zákona č. 101/1964 Sb. /1/ jen tehdy, je-li dítě plně invalidní ve smyslu ustanovení § 20 odst. 3 téhož zákona. Za invalidní se považuje dítě, jde-li u něho z lékařského hlediska o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jenž by u dospělého zakládal plnou invaliditu. U dítěte školního věku nejde ovšem o neschopnost k výkonu soustavného zaměstnání, nýbrž o to, zda je dítě pro svůj dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav neschopno připravovat se k budoucímu povolání nebo je schopno připravovat se k němu jen za mimořádných podmínek.