Sešit č. 4/2009

V návrhu státního zástupce na zabrání věci podle § 73 tr. zák. musí být výslovně označena osoba, které se zabrání týká a která má mít postavení zúčastněné osoby, nebo je třeba uvést, že jde o osobu neznámou.

 Zabrání věci podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. zák. může být vysloveno nejen u věci, která sama o sobě nebo po provedených úpravách je schopna ohrozit bezpečnost lidí nebo majetku, popřípadě společnosti, ale i u jiných věcí, které sice samy nepředstavují takové ohrožení, pokud však ze zjištěných skutkových okolností vyplývá hrozba nebezpečí, že budou sloužit ke spáchání zvlášť závažných trestných činů.

Počátek běhu jednoroční prekluzivní lhůty k uplatnění nároku ustanoveného obhájce na odměnu a náhradu hotových výdajů (§ 151 odst. 2 tr. ř.) nelze bez dalšího spojovat s okamžikem pravomocného skončení trestního stíhání, protože rozhodné je, kdy se obhájce dozvěděl o tom, že jeho povinnost obhajovat skončila. Jestliže se však obhájce nebo jeho zástupce (substitut) zúčastnil veřejného zasedání odvolacího soudu, při němž bylo vyhlášeno rozhodnutí, jímž bylo pravomocně skončeno trestní stíhání, je rozhodný pro běh uvedené lhůty den konání tohoto veřejného zasedání. Počátek běhu této lhůty však může být modifikován v případě vykonání úkonů právní služby souvisejících s dovolacím řízením, ke kterým obhájce i po zániku jeho zmocnění opravňuje ustanovení § 41 odst. 5 tr. ř.

Pokud bylo včas podáno dovolání, v němž nejsou uvedeny žádné zákonem vyžadované náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. ř.), a jde o tzv. „bianco dovolání“, je povinností soudu prvního stupně vyzvat dovolatele k odstranění nedostatků náležitostí jeho obsahu postupem uvedeným v ustanovení § 265h odst. 1 tr. ř. Nepostupoval-li soud prvního stupně v souladu s tímto ustanovením a dovolatel, byť i po lhůtě uvedené v ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř., učinil další podání obsahující zákonem vyžadované náležitosti dovolání, pak je nutné pokládat za řádně a včas uplatněné dovolání obě takto učiněná podání (přiměřeně srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. II. ÚS 473/05, uveřejněný ve svazku 40, pod č. 49 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

Jestliže však soud prvního stupně postupoval v souladu s ustanovením § 265h odst. 1 tr. ř. a dovolatel neodstranil vady dovolání ve stanovené lhůtě dvou týdnů, pak takové dovolání bude odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř.

Zákonný znak skutkové podstaty trestného činu nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 2 písm. a) tr. zák. spočívající v tom, že pachatel bez povolení „přechovává“ zbraň hromadně účinnou (např. funkční dělostřelecký granát), je naplněn jakýmkoliv způsobem jejího držení nebo nošení, v jehož důsledku má zbraň ve své moci. Pro závěr, že má takovou zbraň ve své moci a že ji přechovává, se však nevyžaduje, aby pachatel měl zbraň přímo u sebe, ale může ji mít uloženu či uschovánu i někde jinde (např. v trezoru, u známé osoby), pokud s ní může kdykoliv volně disponovat.

Jestliže pachatel zanechal zbraň na místě, kde s ní již nemůže nijak nakládat (např. ponechal ji ve svém bývalém bydlišti, z kterého se odstěhoval a do něhož už nemá žádný přístup), pak nelze dovodit, že i poté, co zbraň takto zanechal, ji má ve své moci a že ji nadále přechovává ve smyslu ustanovení § 185 odst. 2 písm. a) tr. zák.

Pro odlišení trestných činů krádeže podle § 247 tr. zák. a zatajení věci podle § 254 tr. zák. v případě nálezu věci je rozhodující, zda pachatel v době, kdy ji nalezne, ví, že tato patří někomu jinému a že ji tímto odnímá z jeho dispozice. Je-li tomu tak, jde o trestný čin krádeže, v opačném případě se bude jednat o trestný čin zatajení věci. Tyto okolnosti je nutné zjišťovat k okamžiku, kdy věc pachatel nalezne (srov. přiměřeně rozhodnutí č. 17/1980 Sb. rozh. tr.).