Sešit č. 2-3/1977

Podstatnou náležitostí dohody o pracovní činnosti (§ 232 a násl. zák. práce) je dohoda o způsobu odměňování; nedostatečná konkretizace způsobu odměňování má za následek neplatnost dohody o pracovní činnosti. I když je dohoda o pracovní činnosti uzavřená mezi organizací a občanem neplatná, vzniká za předpokladu, že občan pro organizaci pracoval a byl za vykonané práce odměňován, mezi organizací a občanem pracovněprávní vztah a nikoliv vztah občanskoprávní. Je tu třeba posoudit, zda nedošlo i k pracovnímu poměru, jestliže byl mezi organizací a pracovníkem sjednán druh práce, místo výkonu práce a den nástupu do práce (§ 29 odst. 1 zák. práce).

Ak nebol pracovný pomer pracovníka založený menovaním, potom právny úkon organizácie označený ako odvolanie z funkcie nemá právne účinky uvedené v ustanovení § 65 ods. 2 Zák. práce, a to aj keby v priebehu trvania pracovného pomeru došlo k zmene dojednaných pracovných podmienok tohto pracovníka v dôsledku poverenia inou funkciou (napr. aj funkciou vedúceho pracovníka v zmysle § 9 ods. 3 Zák. práce).

V řízení o neplatnost skončení pracovního poměru pracovníka organizací neposuzuje soud tuto neplatnost jen podle toho, jak organizace kvalifikovala podle právních předpisů důvod skončení pracovního poměru, nýbrž musí vycházet i ze skutkového vylíčení tohoto důvodu. Před okamžitým zrušením pracovního poměru s pracovníkem musí mít organizace zjištěn důvod tohoto okamžitého zrušení nestačí jen podezření, že je tu tento důvod dán. Zjištění důvodu pak není zpravidla možné bez vyjádření se pracovníka k důvodu skončení pracovního poměru uplatňovanému organizací.

Povinnosťou súdu je poučiť účastníka občianskeho súdneho konania o tom, že môže uplatniť námietku premlčania práva, ktoré veritel nevykonal v zákonnom ustanovenej dobe (lehote).

Ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. nelze použít v těch případech, kdy byl znalecký posudek prováděn jen k doložení základu uplatňovaného žalobního nároku.

Rozhodnutím soudu o zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům se od právní moci tohoto rozhodnutí mění právní postavení občana v tom smyslu, že není nadále zcela nebo zčásti způsobilý nabývat svými právními úkony (popřípadě jen některými právními úkony) práv a povinností. Takové rozhodnutí nemůže soud vydat se zpětnou účinností.

K zastavení občanského soudního řízení podle ustanovení § 43 odst. 2 o. s. ř. může dojít jen z důvodů v tomto ustanovení uvedených, nikoliv obecně pro nečinnost účastníka v tomto řízení. Soud tu má možnost použít sankcí podle ustanovení § 52 a § 53 o. s. ř. /1/