Sešit č. 10/2000

Na rozhodnutí o tom, že se podle § 64 odst. 1 tr. zák. vykoná zbytek trestu u podmíněně propuštěného, nemá vliv skutečnost, že jde o úhrnný trest, který byl uložen před účinností zákona č. 253/1997 Sb. i za čin, který není trestným činem podle tohoto zákona. O zkrácení takového trestu podle přechodných ustanovení k citovanému zákonu musí rozhodnout soud, jenž trest uložil.*)

Za “trest” ve smyslu čl. 1 písm. a) Úmluvy o předávání odsouzených osob (uveřejněna pod č. 553/1992 Sb.) se považuje nejen potrestání (tj. uložení trestu), jehož obsahem je zbavení (odnětí) svobody, ale i jiné opatření, které rovněž způsobuje zbavení svobody. V tomto smyslu lze za trest pokládat i ochranné opatření, jehož obsahem je zbavení svobody dotčené osoby. Z tohoto pohledu je ústavní ochranné léčení opatřením, jež lze pokládat za trest podle čl. 1 písm. a) Úmluvy.

Paušální částka náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášky č. 235/1997 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) náleží ke každému úkonu právní služby bez ohledu na to, že obhájce poskytoval úkony právní služby v bezprostřední časové návaznosti na stejném místě.

Je-li trestní příkaz zatížen vadou, v důsledku níž se jako institut s povahou odsuzujícího rozsudku ( § 314e odst. 5, věta první, tr. ř. ) stal nezákonným a je třeba jej proto podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušit, je nutno v případě, kdy nápravu lze zjednat jen pokračováním v řízení, jej zrušit celý, i když zjištěná vada dopadá pouze na správnost výroku o trestu.