Datum: 26.01.2000
Sp. zn.: 7 Tz 215/99
Nejvyšší soud
Dílčím útokem ve smyslu § 89 odst. 3 TrZ je nutno rozumět nejen samotné jednání - projev vůle pachatele ve vnějším světě, které naplňuje tento znak objektivní stránky skutkové podstaty určitého stejného trestného činu, ale i naplňování ostatních znaků jeho skutkové podstaty. Každý dílčí útok totiž musí mít všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, o jehož pokračování má jít.*)
Např. u trestného činu podvodu podle § 250 TrZ je za dílčí útok nutno považovat i naplňování následku, který vznikl v příčinné souvislosti s dílčím jednáním. Jestliže je na základě nepravdivého formuláře předloženého pachatelem vyplácena určitá dávka, na kterou by v případě uvedení správných údajů neměl pachatel nárok, vzniká následek trestného činu podvodu podle § 250 TrZ spáchaného tímto útokem - škoda na cizím majetku, jakož i obohacení pachatele - postupně po dobu, po kterou byly na podkladě nepravdivého formuláře vypláceny jednotlivé dávky. Tento útok není časově ukončen doručením nepravdivého formuláře plátci dávek, ale až převzetím poslední takové výplaty. Z takového časového vymezení útoku je nutno vycházet při hodnocení, zda další útok záležící v předložení nového nepravdivého formuláře a pobírání dávek je v časové souvislosti s předcházejícím útokem ve smyslu ustanovení § 89 odst. 3 TrZ.