Sešit č. 1-2/2004

I. Za důležitý důvod zmeškání lhůty k podání opravného prostředku ve smyslu ustanovení § 61 odst. 1 tr. ř. o navrácení lhůty nelze považovat čerpání dovolené obžalovaným nebo jeho obhájcem. II. Podává-li obhájce opravný prostředek v zastoupení obviněného, pak z hlediska podmínky uvedené v ustanovení § 64 odst. 1 písm. b) tr. ř. o doručování do vlastních rukou není osobou oprávněnou podat proti rozhodnutí opravný prostředek. Proto mu není nutno doručit rozhodnutí do vlastních rukou, ale postačí doručení způsobem vyplývajícím z ustanovení § 63 odst. 1 tr. ř. a § 48b o. s. ř. To ovšem neplatí v případě obhájce v řízení proti uprchlému a obhájce zemřelého obviněného.

Jestliže si účastníci ve smlouvě o dílo sjednali, že při vadách díla, za které zhotovitel odpovídá, uhradí (doplatí) objednatel část ceny díla až po odstranění těchto vad, a vady nebyly odstraněny přesto, že o to objednatel zhotovitele včas a řádně požádal, pak skutečnost, že objednatel již v důsledku uplynutí promlčecí doby nemůže vynutit odstranění vad díla na zhotoviteli soudní cestou, nic nemění na závěru, že zadržená část ceny díla dosud není splatná.

I. Úvěrovou smlouvou ve smyslu § 250b tr. zák. se rozumí smlouva o úvěru podle § 497 a násl. obchodního zákoníku. Naproti tomu pod tento pojem nelze podřadit takové typy smluv, které spočívají nikoliv v poskytnutí peněžních prostředků, nýbrž v poskytování zboží a služeb na základě tzv. odložených plateb (např. smlouvu o koupi najaté věci či tzv. leasingovou smlouvu). 

II. Ustanovení § 250b tr. zák. o trestném činu úvěrového podvodu je možno aplikovat i na případy, kdy poskytovatelem úvěru (věřitelem) ze smlouvy o úvěru není banka, nýbrž jiný subjekt poskytující v rámci svého předmětu podnikání úvěry (např. družstevní záložny, stavební spořitelny) nebo i jiné subjekty, pokud poskytnou úvěr na základě smlouvy o úvěru.

Účastníci sdružení ve smyslu ustanovení § 829 a násl. obč. zák. mohou činit právní úkony vůči třetím osobám pod společným (i fantazijním) jménem sdružení (§ 10 odst. 2 obch. zák.).

I. Při stanovení nejvyšší přípustné doby trvání vyhošťovací vazby je s ohledem na § 350c odst. 2 tr. ř. nutno vycházet z ustanovení § 71 odst. 8 tr. ř., přičemž se její délka posuzuje samostatně a nezávisle na vazbě v přípravném řízení i v řízení před soudem. Ustanovení § 71 odst. 9 tr. ř. zde nelze použít. II. Před rozhodnutím o vyhošťovací vazbě podle § 350c odst. 1 tr. ř. musí být odsouzený vyslechnut.

Předpokladem pro to, aby soud přivolil k výpovědi z nájmu bytu, opírající se o tvrzení, že byt nebo dům potřebuje opravy, při jejichž provádění nelze byt nebo dům delší dobu užívat (§ 711 odst. 1 písm. e/ obč. zák.), je existence správního rozhodnutí vydaného podle zákona č. 50/1976 Sb. ve znění pozdějších předpisů.

Jestliže se hlavní líčení ve zjednodušeném řízení koná v nepřítomnosti obžalovaného, nelze podle § 314d odst. 2 tr. ř. číst úřední záznamy o vysvětlení osob a o provedení dalších úkonů (§ 158 odst. 3, 5 tr. ř.), neboť takto je možno postupovat jen s jeho souhlasem. To neplatí, pokud takový souhlas byl dán obžalovaným předem (např. v rámci výslechu podle § 314b odst. 2 tr. ř.).