Rok 1996

Samosprávu stavebního bytového družstva nelze považovat za samosprávu ve smyslu ustanovení § 89 odst. 9 tr. zák. o veřejném činiteli. Uvedený znak tohoto ustanovení splňují jen takové samosprávné orgány, jejichž činnost je svým rozsahem a povahou obdobná činnosti státní správy. Musí jít o takovou samosprávu, která se týká věcí veřejných na určitém území státu a dopadá na větší skupiny lidí. V obcích, které jsou základními územními samosprávnými celky, jde o obecní zastupitelstvo, radu a starostu, obecní policii, popřípadě o orgány plnící obdobné funkce ve městech.

Teprve po uplynutí lhůty šesti měsíců, stanovené v § 10 zákona č. 58/1969 Sb. k uspokojení nároků poškozeného ústředním orgánem státu, náleží poškozenému právo na úrok z prodlení z neuhrazené částky náhrady škody, na niž má nárok.

Použije-li ustanovený obhájce osobního automobilu k cestě za úkonem právní pomoci do místa, které není totožné se sídlem jeho advokátní kanceláře, jde vždy, bez ohledu na vzdálenost, o účelně vynaložené cestovní výdaje ve smyslu § 18 písm. a) vyhl. č. 270/1990 Sb., o odměnách advokátů a komerčních právníků při poskytování právní pomoci, ve znění pozdějších předpisů. Obhájci proto přísluší náhrada výdajů spojených s touto cestou podle § 7 zák. č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění pozdějších předpisů.

Z povahy bezpodílového spoluvlastnictví manželů vyplývá, že žaloba o přechod vlastnického práva podle ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. nemůže být úspěšně uplatněna jen vůči jednomu z bezpodílových spoluvlastníků.

Trestný čin zběhnutí podle § 282 odst. 1 tr. zák. je trestným činem trvajícím, který je páchán po celou dobu, kdy se pachatel svémocně vzdaluje v úmyslu vyhnout se vojenské službě. Místem spáchání je proto nejen místo, kde má vykonávat vojenskou službu, ale jsou to i všechna místa, kde se zdržoval v době, kdy se vojenské službě vyhýbal.

Je-li domnělá oprávněná osoba odkázána pozemkovým úřadem na soud (§ 4a odst. 5 zákona č. 229/1991 Sb.), je dána pravomoc soudu rozhodnout o tom, zda tato domnělá oprávněná osoba může uplatnit nárok ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. Není tu však dána pravomoc soudu k tomu, aby sám zároveň rozhodl o vydání nemovitostí této osobě. /1/

V případě pozitivního omylu účastníka - mylně se domníval, že jsou zde znaky trestného činu, na němž se účastní, ač tomu tak nebylo, neboť osoba, o níž se domníval, že spáchá trestný čin, jej ve skutečnosti spáchat nechtěla a ani nemohla - je třeba i při hodnocení právních otázek souvisejících s akcesoritou účastenství důsledně vycházet z toho, že trestná činnost se odehrála pouze v představě účastníka. V takovém případě účastenství nemůže s ohledem na akcesoritu vyjádřenou v ustanovení § 10 odst. 1 tr. zák. překročit stadium přípravy trestného činu ve smyslu § 7 odst. 1 tr. zák.