Rok 1981

Náklady vynaložené na výchovu učňa v učebnom pomere nemožno pokladať za jeho neoprávnený majetkový prospech, aj keď nesplnil svoj záväzok zotrvať v organizácii v pracovnom pomere počas dohodnutej doby. Nárok na vydanie neoprávneného majetkového prospechu tu nemôže uplatňovať ani organizácia, ktorá podla ustanovenia § 227a ods. 2 Zák. práce nahradila inej organizácii na jej žiadosť primerané náklady vynaložené v učebnom pomere na výchovu tohto pracovníka.

I. Konstatování ve skutkové větě obžaloby, že obžalovaný byl již před spácháním skutku odsouzen, aniž však byla použita právní kvalifikace podle § 41 tr. zák., ani písemné upozornění obviněného prokurátorem před podáním obžaloby, že v obžalobě bude jeho trestný čin kvalifikován jako čin spáchaný zvlášť nebezpečným recidivistou podle § 41 písm. a) tr. zák., nemůže nahradit upozornění podle § 190 odst. 2, popř. podle § 225 odst. 2 tr. ř., že skutek obžalovaného bude na rozdíl od obžaloby kvalifikován přísněji, a to i podle § 41 písm. a) tr. zák. II. Za těžkou újmu na zdraví ve smyslu § 89 odst. 6 písm. ch) tr. zák. je třeba považovat nejen delší dobu trvající vážnou poruchu zdraví fyzického, ale i duševního, popř. delší dobu trvající vážné duševní onemocnění.

Jestliže se pracovník dopustil porušení pracovní kázně společně se svým nadřízeným, nedozví se organizace o porušení pracovní kázně tím, že se o něm dověděl tento nadřízený pracovník, ale teprve tehdy, když se o tomto porušení pracovní kázně dověděla jiným způsobem (§ 78 a 79 zák. práce).

Podle § 49 odst. 1 tr. zák. lze pachateli zakázat jen výkon určitého zaměstnání, povolání nebo funkce nebo takové činnosti, ke které je třeba zvláštního povolení (§ 50 odst. 1 tr. zák.). Proto nelze uložit pachateli zákaz nakupovat v samoobslužných prodejnách, třebaže se trestného činu, popř. přečinu dopustil v souvislosti s takovou činností.

Zákaz reformácie in peius podla § 264 odst. 2 Tr. por. neplatí len vtedy, keď po zrušení rozsudku vyšli v novom konaní najavo nové skutočnosti, ktoré pôvodne neboli známe a ktoré odôvodňujú prísnejšiu právnu kvalifikáciu než v pôvodnom rozsudku. Platí však v prípade, ak v novom konaní síce vyšli najavo nové dôkazy, ale iba také, čo potvrdzujú skutočnosti známe už predtým a ktoré súd prípadne len nevzal do úvahy pri pôvodnom rozhodovaní.

Určení pravidelného pracoviště ve smyslu ustanovení § 4 vyhlášky č. 96/1967 Sb. je jednostranným projevem vůle organizace, který lze v souladu s pracovní smlouvou učinit jakýmkoliv způsobem uvedeným v ustanovení § 240 odst. 2 zák. práce. Nedošlo-li k určení pravidelného pracoviště u pracovníka, s nímž bylo v pracovní smlouvě dohodnuto jako místo výkonu práce širší území než jedna obec, považuje se za pravidelné pracoviště pracovníka sídlo organizace.

Organizace, která provozovala těžební práce, odpovídá i po zastavení těžebních prací za škodu, která vznikla poškozenému v důsledku nezajištění bezpečnosti v prostoru ukončené těžby (např. písku), pokud nedošlo k obnovení původního stavu, který tu byl před prováděním těžby písku.