Rok 1963

K přísnější kvalifikaci svémocného odloučení podle § 284 odst. 2 věta druhá tr. zák. nestačí, že jednotka, k níž obviněný přísluší, plní zvlášť důležité úkoly, nýbrž je třeba, aby se obviněný na plnění těchto úkolů podílel, byť jen tím, že je předpokládána jeho aktivní účast v jednotce v případě potřeby.

Dedič zodpovedá podla § 514 obč. zák. veritelovi poručitela iba do výšky ceny nadobudnutého dedičstva; cena dedičstva sa zisťuje v dedičskom konaní. 

Od ceny dedičstva stanovenej v dedičskom konaní sa môže súd odchýliť v sporovom konaní, v ktorom veritel uplatňuje pohladávku za poručitelom proti dedičom, ak stav dedičstva je pre veritela priaznivejší ako stav uvedený v súpise, alebo ak do dedičstva patria tiež iné veci, ako boli uvedené v súpise, prípadne ak veci uvedené v súpise majú vyššiu hodnotu.

Zásada objektivní pravdy vyžaduje, aby soud opřel své rozhodnutí o vině a trestu o jednoznačně zjištěná a bezpečně prokázaná fakta, nikoli o pouhou pravděpodobnost. Tam, kde nelze bezpečně určit, která z variant skutkového řešení odpovídá skutečnosti, volí soud tu, která je pro obviněného příznivější. Základním předpokladem trestní odpovědnosti je bezpečné zjištění příčinného působení jednání obviněného na trestním zákonem chráněné společenské vztahy a toho, zda toto jednání nese všechny znaky zavinění ve smyslu § 4 nebo § 5 tr. zák.

V jakém rozsahu může soud, který rozhoduje o příkazu k vyklizení, provádět skutková zjištění.

K výklade ustanovení na ochranu majetku v socialistickom vlastníctve, trestného činu rozkrádania majetku v socialistickom vlastníctve podla § 132 tr. zák., trestného činu podielnictva na škodu majetku v soc. vlastníctve podla § 134 tr. zák., trestného činu zneužívania soc. podnikania podla § 120 tr. zák. K rozlišovaniu spolupáchatelstva od účastenstva (§ 9, 10 tr. zák.). Za škodu spôsobenú trestným činom proti majetku treba považovať škodu vzniklú tým, že ten, komu vec náležala, o túto prišiel. Pokial sa obžalovaný na takejto škode vedome podiela, porušuje povinnosti v zmysle § 337 obč. zák. V novej právnej úprave treba vychádzať z toho, že pri hodnotení stupňa nebezpečnosti trestných činov pre spoločnosť podmieňujúceho použitie vyššej trestnej sadzby (§ 88 tr. zák.) sa podradenie trestnej činnosti pod prísnejšie ustanovenie pre podstatne vyšší stupeň nebezpečnosti činu pre spoločnosť a súčasne mimoriadne zmiernenie trestu vzhladom na výnimočné okolnosti prípadu (§ 40 ods. 1 tr. zák.) navzájom vylučujú.

Rodiče se mohou domáhat vyklizení svých zletilých dětí z bytu, jen když děti mají možnost samostatně bydlet nebo když svého práva na bydlení zneužívají v rozporu s pravidly socialistického soužití ve vztahu k těm, kteří jim toto bydlení poskytují.

Obecné podmínky podmíněného propuštění uvedené v první větě ustanovení § 61 odst. 1 tr. zák., které jsou objektivně zjistitelné, nelze oddělovat od podmínky uvedené pod písm. a) téhož ustanovení. Pokládá-li zákon odpykání poloviny trestu za postačující, aby za splnění dalších podmínek byl odsouzený z trestu propuštěn, nelze tvrdit, že tato doba je příliš krátká. Skutečnost, že obviněný byl již dříve odsouzen k dlouhodobému trestu, nemůže být sama o sobě důvodem pro zamítnutí žádosti o podmíněné propuštění. Bylo by mechanickým stupňováním následků jistě závažného pochybení odsouzeného, kdyby se po odpykání tohoto trestu vycházelo při všech pozdějších úvahách o možnosti nápravy stěžovatele jen z prostého zjištění, že mu byl uložen dlouhodobý trest, bez zřetele k uvedeným okolnostem.