Archiv Sbírky

Ustanovení § 601 o. z. se zásadně uplatní na určení času nabytí (vzniku) či pozbytí (zániku) práva nebo povinnosti bez ohledu na to, na základě jaké právní skutečnosti tato práva nebo povinnosti vznikají či zanikají.

Je-li zánik jednoho subjektivního práva předpokladem vzniku druhého (tedy nejde-li o pouhou časovou souslednost), je třeba při posuzování rozhodného okamžiku aplikovat pravidlo § 601 odst. 2 o. z. Účinností smlouvy o postoupení pohledávky pozbývá postupitel postoupenou pohledávku (přestává být jejím věřitelem) a nabývá ji (jejím věřitelem se stává) postupník; nabytí pohledávky postupníkem je tak „podmíněno“ pozbytím této pohledávky postupitelem ve smyslu ustanovení § 601 odst. 2 o. z.

Vlastník komunikace je povinen nahradit újmu způsobenou uživateli komunikace závadou ve schůdnosti či sjízdnosti; zřídí-li však k tomu účelu právnickou osobu (správce), má takovou povinnost správce, zatímco vlastník za splnění povinnosti k náhradě poškozenému ručí (§ 27 odst. 6 zákona č. 13/1997 Sb.). Naproti tomu povinnost hradit újmu způsobenou porušením zákonné povinnosti udržovat komunikace v řádném stavu vzniká jen samotnému vlastníku komunikace bez ohledu na to, zda si i k tomuto účelu zřídil samostatný subjekt.

Veřejný ochránce práv nemá pravomoc konstatovat nezákonnost rozhodnutí způsobem, kterým by zakládal, měnil, či rušil právní poměry osob, a jeho závěrem o pochybení státního orgánu není vázán soud ani při posuzování splnění předpokladů vzniku odpovědnosti z výkonu veřejné moci. To platí i tehdy, kdy zpráva veřejného ochránce práv měla ve svých důsledcích pozitivní dopad do právních poměrů stěžovatele.

Jestliže soudní exekutor před zahájením insolvenčního řízení provedl v exekučním řízení úkony směřující k vymožení plnění, ačkoliv nedošlo k reálnému vymožení plnění, lze mu přiznat i vyšší odměnu, než je odměna minimální stanovená v § 11 odst. 2 vyhlášky č. 330/2001 Sb., a to s ohledem na okolnosti konkrétní věci.

Účastníku řízení, který není zastoupen zmocněncem s procesní plnou mocí nebo opatrovníkem a který pro duševní poruchu není schopen řádně vykonávat svá procesní práva, soud – neučiní-li jiné vhodné opatření [např. nepřeruší-li řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. do doby skončení probíhajícího řízení o svéprávnosti, nebo proto, že dal podnět k zahájení takového řízení] – ustanoví podle § 29 odst. 3 o. s. ř. opatrovníka, který ho bude v řízení zastupovat; soud přitom vezme v úvahu zejména povahu uplatněného nároku, dosavadní délku řízení a – probíhá-li – též pokročilost řízení o svéprávnosti dotčeného účastníka.

Podmínkou uložení ochranného léčení podle § 99 tr. zákoníku není zahájení ani následné vedení trestního stíhání, proto ho lze uložit i po rozhodnutí státního zástupce o jeho přerušení podle § 173 odst. 1 tr. ř., třebaže takový postup bude spíše výjimečný. Povinností státního zástupce je opatřit všechny významné a potřebné důkazy pro rozhodnutí o jeho návrhu na uložení ochranného léčení.

Bezdůvodně obohacený, jenž nebyl v dobré víře, je povinen nahradit ochuzenému – mimo režim odpovědnosti za škodu – též zisk, jenž mu ušel v důsledku toho, že nenakládal s předmětem bezdůvodného obohacení (§ 3004 odst. 1, část věty první za středníkem, o. z.).

Spočívá-li bezdůvodné obohacení v užívání společné nemovité věci nad rámec spoluvlastnického podílu, je tuto náhradu nutno poměřovat hospodářskými výtěžky, jež by inkasoval ochuzený (nad rozsah peněžitých částek vycházejících z obvyklé úplaty za užívání obdobných nemovitostí) při nakládání se svým majetkem, a nikoliv hospodářskými výtěžky odpovídajícími případnému nakládání s peněžními prostředky.