Sešit č. 9/1997

I. Zákaz výslechu svědka, jenž byl (má být) vyslechnut cestou mezinárodní právní pomoci prováděné na podkladě Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních (č. 550/1992 Sb.), je třeba posuzovat podle právního řádu dožádaného státu, v němž byl (má být) tento výslech proveden. Tento právní řád je třeba v trestním řízení dokazovat.

Při posuzování otázky zániku trestnosti činu či trestu promlčením trestního stíhání, resp. výkonu trestu, podle práva České republiky, v rámci rozhodování o vydání do ciziny na základě Evropské úmluvy o vydávání (č. 549/1992 Sb.), popř. na základě reciprocity bez smluvního podkladu, se postupuje modifikovaně s ohledem na účely a smysl extradičního řízení. To znamená, že existenci procesních úkonů i dalších okolností rozhodných pro stavení a přerušení běhu promlčecí lhůty uvedených v ustanoveních § 67 odst. 2, 3 a § 68 odst. 2, 3 tr. zák. je nutno hodnotit z hlediska činnosti a působnosti orgánů státu žádajícího o vydání.

Na základě Smlouvy mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Rakouskou republikou o vzájemném výkonu soudních rozhodnutí v trestních věcech (č. 113/1992 Sb.) lze postupem podle § 384a a násl. tr. ř. převzít i výkon trestu odnětí svobody, který byl původním rozhodnutím cizozemského soudu uložen jako trest náhradní za trest peněžitý, jestliže bylo pravomocným rozhodnutím cizozemského soudu rozhodnuto o jeho výkonu.

II. Právo podat stížnost proti rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání podle § 307 odst. 1 tr. ř. má poškozený ve smyslu § 43 odst. 1 tr. ř. ( § 307 odst. 5 tr. ř.).

Formální podmínka ustanovení § 39b odst. 6 tr. zák. pro rozhodnutí soudu o přeřazení odsouzeného do věznice s mírnějším režimem spočívající v tom, že odsouzený ve věznici určitého typu vykonal nepřetržitě alespoň jednu třetinu uloženého trestu, nejméně však šest měsíců, je splněna i tehdy, když odsouzený vykonal tuto část uloženého trestu odnětí svobody zčásti nebo zcela vazbou, jež mu byla podle § 38 odst. 1 tr. zák. započtena do uloženého trestu.