Sešit č. 8/2013

Z ustanovení § 55a, § 55b tr. ř. ani § 41 odst. 6 tr. ř. a rovněž z jiných ustanovení trestního řádu upravujících práva obhajoby neplyne, že by protokol o hlavním líčení bylo nezbytné vyhotovit a obhájci doručit před přednesením závěrečných řečí. Jen z jeho doručení až po vyhlášení rozhodnutí soudem prvního stupně proto nelze vyvozovat závěr o porušení práva obviněného na spravedlivý proces.

Jestliže pachatel převezme odcizená motorová vozidla za účelem jejich prodeje a poté provede činnost směřující k zastření jejich skutečného původu (kupř. použije identitu jiného vozidla, a to paděláním štítku s VIN a jeho umístěním do příslušného dílu karoserie odcizeného vozidla), tak k dokonání trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku nedochází už pouhým převzetím odcizených vozidel, nýbrž až tímto dalším jednáním pachatele. Tento okamžik je také rozhodný např. pro posouzení podmínek pro ukládání souhrnného trestu.

V případě pojmu „jiná potřebná opatření“ podle § 307 odst. 1 písm. b) tr. ř. se musí jednat o opatření, které přináší poškozenému podobnou míru jistoty, jakou mu přináší dohoda uvedená v tomtéž ustanovení, jejíž obsah je právně závazný a jejíhož splnění se lze domoci soudně. Za jiné potřebné opatření ve smyslu tohoto ustanovení nelze považovat pouhý slib obviněného, že nahradí škodu způsobenou trestným činem a vstoupí s poškozeným do jednání ohledně sjednání splátkového kalendáře. Takový slib totiž obviněného k ničemu nezavazuje a nelze ho považovat za účinnou a potřebnou míru součinnosti obviněného k tomu, aby poškozenému byla škoda uhrazena. 

Dohodu nebo „jiná potřebná opatření“ nelze nahradit rozhodnutím podle § 307 odst. 4 tr. ř., protože rozhodnutí podle tohoto ustanovení je podmíněno existencí dohody mezi obviněným a poškozeným.

Okolnost, že rodiče nezletilého dítěte se nedohodli na úpravě styku s dítětem, popř. že jeden z nich brání takovému styku, nezpůsobuje bez dalšího zánik vyživovací povinnosti (resp. není důvodem jejího nepřiznání) pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 96 odst. 2 zákona o rodině, a nevylučuje tak trestní odpovědnost za přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 tr. zákoníku.