Sešit č. 6/1970

K otázce použití amnestií presidenta republiky z 9. 5. 1955, z 9. 5. 1960, z 9. 5. 1965, z 9. 5. 1968 a z 27. 5. 1969 u účastníků na trestném činu opuštění republiky podle § 109 tr. zák. č. 140/1961 Sb., event. obdobném trestném činu podle zákonů dříve platných.

Pro naplnění znaků trestného činu ohrožení státního tajemství podle § 88 odst. 1 alinea 2 tr. zák. č. 86/1950 Sb. je nerozhodné, jakým způsobem se pachatel o utajovaných skutečnostech dozvěděl. Rozhodující je, že takové skutečnosti, tvořící předmět státního tajemství, zná a nepovolané osobě je úmyslně vyzradí. Totéž platí i ohledně tajemství služebního (§ 114 odst. 1 alinea 2 tr. zák. z r. 1950).

III. Jednočinný souběh trestného činu ohrožení devizového hospodářství podle § 146 tr. zák. s trestným činem spekulace podle § 117 tr. zák. je možný. Jestliže skutek, který má jinak znaky trestného činu ohrožení devizového hospodářství podle § 146 tr. zák., není trestným činem pro nepatrný stupeň jeho nebezpečnosti pro společnost (§ 3 odst. 2 tr. zák.), neznamená to zároveň, že nejde z tohoto důvodu ani o trestný čin spekulace podle § 117 tr. zák., jehož znaky skutek též vykazuje. Stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je třeba se zřetelem na odlišnost zájmů chráněných ustanoveními § 117 a § 146 tr. zák. posoudit samostatně z hlediska každého z těchto ustanovení.

Za den pracovního klidu ve smyslu ustanovení § 60 odst. 3 tr. ř. je třeba považovat v podmínkách pětidenního pracovního týdne i volnou sobotu. Připadne-li proto konec lhůty na volnou sobotu, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den.

Ustanovením § 13 odst. 1 písm. b) zák. č. 150/1969 Sb. o přečinech je pro promlčení přečinů odchylně od promlčení trestných činů upravena jen délka promlčecí doby. Jinak se na promlčení přečinů použijí příslušná ustanovení obecné části trestního zákona (zejména ustanovení § 67 odst. 2 až 4 tr. zák. o stavění a přerušení promlčecí doby).

Přečinem podle § 3 odst. 1 zák. č. 150/1969 Sb. je čin vykazující znaky v tomto ustanovení uvedené jen tehdy, není-li vzhledem k stupni jeho nebezpečnosti pro společnost trestným činem. I recidiva pachatele může být okolností, pro kterou dosahuje čin takového stupně nebezpečnosti pro společnost, jaký se předpokládá pro trestný čin v ustanoveních § 3 odst. 1 a 2 tr. zák.